Do Davida jsem se zamilovala už na konci střední školy. Fascinovalo mě, s jakou jistotou ví, co chce, a jak si za tím neústupně jde do všeho  hlava nehlava. Byl ambiciózní, nekompromisní a silný. A právě to mě k němu přitahovalo nejvíc. I když mu osud občas hodil klacky pod nohy, vždycky se dokázal zvednout a pokračovat. Jenže po dětech a pětatřiceti letech manželství se můj drahý rozhodl všechno změnit.

Můj manžel nám dopřál královsky zajištěný život

S Davidem jsme měli dvě dcery, Aničku a Amálku. Ačkoliv si přál syna, tohle byla jedna z věcí, kterou ovlivnit nemohl. Nakonec se s tím smířil. Nebyl to totiž boj, který by stál v centru jeho světa. Ten se odehrával jinde, a to v práci, kde se díky své dravosti a neústupnosti vypracoval až na pozici ředitele banky. Stal se vlivným mužem, kterého znali široko daleko.

Pořídili jsme si krásný dům, s holkami - dcerami jsme si užívaly pohodlí, které nám jeho úspěch přinesl. Davidovi dělalo radost, když viděl, že se máme dobře. Bral nás na čtyři dovolené ročně, a i když byl většinu času ponořený do práce, během cest jakoby odkládal starosti stranou. Hrál na kytaru, zpíval s místními muzikanty a bylo kouzelné ho sledovat uvolněného, jako by byl na chvíli úplně jiný člověk.

Oznámil mi, že jednou svůj život změní

Jednoho dne přišel z práce úplně vyčerpaný. Bez jiskry v očích, bez obvyklé energie, jako by to ani nebyl on. Posadil se ke mně a tiše řekl: „Už nechci takhle dál žít. Nebaví mě pořád se něčeho obávat. Myslím, že jsem dospěl do bodu, kdy nechci dál ztrácet čas.“

Dívala jsem se na něj s otázkami v očích, ani jsem je nestihla vyslovit. Jen pokrčil rameny: „Až holky dostudují, nechci už tady žít.“

V tu chvíli jsem si to přeložila po svém. Že má na mysli dům u moře, kam se přestěhujeme, budeme si užívat klid a jednou za čas zajedeme domů do Čech. A tak jsme se domluvili. Až se dcery osamostatní, splní si svůj sen. Jenže jsem tehdy netušila, co tím snem ve skutečnosti myslí.

Můj manžel splnil, co slíbil  a nechal mě rozhodnout, co dál

Když nastal ten okamžik a naše dcery už nás skutečně nepotřebovaly, odstěhovaly se za svými partnery a začaly si budovat vlastní životy. David konečně získal prostor, po kterém tolik toužil. Jenže s tím naložil úplně jinak, než jsem čekala.

Dal výpověď v práci. Prodal náš dům i chatu. Veškerý majetek zpeněžil a peníze rozdělil dcerám. A pak mi oznámil, že se chce živit jako hudebník, třeba někde u moře.

Zůstala jsem ohromena. Ne snad proto, že by chtěl změnit život, ale proto, jak radikálně to provedl. Neměli jsme žádnou jistotu, žádný plán. Jen on, já a sen. Pak mi podal letenku do jednoho italského letoviska a řekl: „Jestli poletíš, změní ti to život. Budeme svobodní. Ale pokud chceš zůstat s holkami, zůstaň. Já bych ale byl rád, kdybys mě doprovodila.“

Totálně mi změnil život, ale nelituju

Nevěřila jsem vlastním očím. Musela jsem se rozhodnout. Dcery měly vše, co potřebovaly, nebyly daleko. A David? Ten nás vždycky dokázal zabezpečit. Teď to ale bylo jiné. Teď šlo o to, jestli jsem ochotná vsadit všechno na lásku a naše manželství.

Odletěla jsem s Davidem. Pronajali jsme si malý byt kousek od moře v malebném italském městečku. David našel práci v místním baru, kde každý večer hrával na piano, na kytaru a zpíval. Plnil si svůj dávný sen, a bylo vidět, že je opravdu šťastný.

Já mezitím objevila nový rytmus života. Nakupovala jsem čerstvé potraviny na trhu, užívala si slaného mořského vzduchu a na balkoně si vysadila malou zahrádku. Poprvé po dlouhé době jsem se cítila svobodně. Nemusela jsem nikomu nic dokazovat. Nebylo důležité, čí jsem žena ani jaká byla moje role dřív. Prostě mi bylo dobře.

Tento příběh vychází ze skutečné události našich čtenářů, jména osob byla změněna z důvodu zachování jejich soukromí.