Když 26. dubna 1986 došlo k výbuchu čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně, změnil se svět. Měl to být jen bezpečnostní test. Místo toho se do ovzduší uvolnily tuny radioaktivních částic a část severní Ukrajiny se stala zakázanou zónou. Evropa sledovala největší jadernou katastrofu v dějinách v přímém přenosu. Lidé odešli. Život zůstal – a přizpůsobil se způsobem, který nikdo nečekal.

Psi, které nikdo nezabil – a přesto přežili

Když byli obyvatelé města Pripjať během hodin evakuováni, své domácí mazlíčky si vzít nesměli. Desítky tisíc psů zůstaly na místě. Mnohé byly postříleny, ale ne všechny. Některé se schovaly, jiné uprchly do lesů. A jejich potomci tam žijí dodnes – přímo pod stínem reaktorů, v lesích Rudého lesa, mezi ruinami, v místech, kde se rostliny během dní po výbuchu zbarvily dohněda a odumřely.

zdroj: Profimedia.cz

Dnes tu žijí tisíce zdivočelých psů, kteří nejen přežívají, ale překvapivě prosperují. Tvoří smečky, mnozí si navazují nečekaná pouta s lidmi – především s pracovníky a vědci, kteří se do zóny vracejí. Tito psi se živí zbytky, které jim dávají návštěvníci, a žijí v extrémních podmínkách – v zimách s teplotami pod nulou, s minimem potravy a pod stálou hrozbou radiace. A právě na nich se dnes ukazuje možná největší záhada moderní biologie.

Radiace jako motor evoluce? Vědci jdou do morku DNA

Výzkumný tým z University of South Carolina a Národního ústavu pro výzkum lidského genomu začal zkoumat DNA 302 toulavých psů z černobylské zóny. A výsledky zaskočily i zkušené odborníky. Psi žijící přímo u reaktorů mají výrazně odlišný genetický profil než ti, kteří se nacházejí jen 16 kilometrů dál, ve městě Černobyl. Ačkoliv studie zatím nepotvrzuje, že jde přímo o důsledek radiace, genetické „značky“ nalezené v jejich DNA ukazují na oblasti, kde mohlo dojít k mutacím spojeným s opravami genetického materiálu – tedy přesně tam, kde by evoluce mohla zasáhnout.

Tento fenomén není ojedinělý. Už v roce 2016 vědci zjistili, že rosničky ve zóně, běžně zelené, mají černé zbarvení – mutaci v melaninu, která může pomáhat rozptylovat radiaci. A právě podobné jevy chtějí vědci sledovat i u psů. Jak uvedla expertka na psí genomiku Elaine Ostranderová: „Mají mutace, které jim umožňují přežít? A jak geneticky zvládají prostředí, které by mělo být smrtelné?“

Radiace ale není jedinou hrozbou. Zóna je kontaminována těžkými kovy, pesticidy, chemikáliemi i rozpadající se infrastrukturou. Kombinace těchto vlivů tvoří toxický koktejl, jehož dopady jsou na lidské zdraví stále neznámé. Právě psi, jakožto tzv. sentinelové – druhy, které odrážejí zdravotní rizika i pro člověka – se tak mohou stát klíčem k pochopení, co nás čeká, pokud selže ochrana přírody jinde.

zdroj: Profimedia.cz

Otázka zní: Co to znamená pro nás?

I když studie zatím nepřináší definitivní odpovědi, otevírá dveře k fascinujícímu a možná děsivému pohledu do budoucnosti. Pokud je pravda, že černobylští psi procházejí genetickou adaptací v důsledku dlouhodobé expozice extrémnímu prostředí, co to říká o možnostech evoluce v jiných krizových zónách světa? A co o nás? Jsme připraveni žít ve světě, kde se příroda adaptuje rychleji, než ji stačíme chránit?

Možná právě v ruinách největší jaderné havárie historie roste nový typ života. A možná nám psi z Černobylu ukazují víc než jen odolnost – možná jsou předzvěstí toho, jak se život přepisuje, když selže civilizace.