zvířata

Možná jste to slyšeli už jako děti. Pštros se lekne a schová hlavu do písku. Jenže realita je úplně jiná  a podobných omylů o zvířatech existuje víc, než byste čekali.

Psi mačkají tlačítka a „mluví“ s lidmi — nebo to tak alespoň vypadá. Nový výzkum naznačuje, že jim skutečně rozumí víc, než jsme si mysleli. Jsme svědky revoluce v komunikaci se zvířaty, nebo jen dobře naučeného triku?

Představte si, že byste mohli vést rozhovor s kýmkoliv z říše zvířat. Moderní věda potvrzuje, že vysoce sociální druhy, jako jsou sloni, vlci nebo kytovci, disponují neuvěřitelně složitými systémy sdílení informací. Přesto odborníci varují: lidský jazyk s jeho gramatikou a abstrakcí může být ve zvířecím světě naprostým unikátem. I kdyby zvířata používala naše slova, dokázali bychom pochopit jejich priority a radikálně odlišné vnímání reality?

Vědci zůstali v šoku. Zvíře, které bylo dosud známé jen z fosilií a starých záznamů, se najednou objevilo živé v odlehlé džungli Papuy Nové Guineje. Nález, který by ještě nedávno zněl jako scénář dobrodružného filmu, může zásadně změnit naše chápání evoluce i přežívání druhů na planetě.

Na tradiční pouliční slavnosti zvané Blocao v Riu de Janeiru se dnes sešly desítky psů převlečených za aligátory, víly či superhrdiny, aby spolu se svými páníčky oslavili karneval.

Není to jen zdání- psi a jejich majitelé často sdílejí nejen vizuální rysy, ale i povahové vlastnosti. Moderní výzkumy naznačují, že tento fenomén vychází z hlubokého psychologického mechanismu a tisícileté domestikace. Jak vaše vlastní osobnost formuje temperament vašeho psa a proč se vaše povahy s postupem let čím dál více sjednocují?

Úplně normální kráva předvedla, že naše představy o inteligenci zvířat pořád vůbec nemusí odpovídat realitě.

Psychologové z hloubkové (analytické) tradice, inspirovaní například prací Carla Junga, považují zvířata ve snech za symboly našich instinktů – tedy těch částí nás, které jsou spontánní, tělesné a někdy i potlačené. Jejich přítomnost naznačuje, že se náš nevědomý svět snaží dostat do kontaktu s naším vědomým já, abychom věnovali pozornost tomu, co přehlížíme.