Při diskuzích s občany, zaměstnavateli, zemědělci, odboráři, starosty, místními spolkaři a dalšími lidmi se ekonomka Ilona Švihlíková během své volební kampaně na Vysočině setkává nejčastěji s tématy, jako jsou rozvrat zemědělství, vzdělanost mládeže, dotace a samospráva, správa nemocnic v kraji, dopravní obslužnost a ze sociálních otázek především nezaměstnanost. Při debatách slyšela ekonomka stížnosti na pokles úrovně absolventů, na rušení technických oborů, úpadek řemesel i pracovní morálky u mladých uchazečů.

„Odboráři v Jihlavě se obávají slučování průmyslových škol a učňovských oborů. Podle nich tato situace povede ke zhoršování praktických dovedností absolventů a v závěru k tomu, že firmy nebudou chtít na praktickou výuku přispívat. To, že profil absolventů už delší dobu neodpovídá tomu, jak je nastavena česká ekonomika, patří k častým tématům,“ svěřuje se pro ParlamentníListy.cz docentka Ilona Švihlíková, která v kraji Vysočina vede kandidátku SPOZ.

Pracovat rukama znamená být podčlověk

Debatu, která šla do větší hloubky, pak zažila v PKS okna ve Žďáru nad Sázavou. „Šlo o drtivou kritiku současného systému vzdělávání. Opakovaně zazněl nezájem či přímo odpor k manuální práci u mladých. Je to jistě dáno i celospolečenskou atmosférou, která manuální prací opovrhuje a neváží si řemesel a zručnosti,“ upozorňuje Ilona Švihlíková, která na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze vede katedru politických, společenských věd a ekonomie.

Za příkladnou ukázku takového opovrhování manuální prací považuje slogan kandidáta TOP 09 Petra Gazdíka ohledně „proletářů“. Lídr TOP 09 a Starostů ve Zlínském kraji využívá v kampani plakáty a billboardy, na nichž je napsáno „Proletáři všech zemí ... Souhlasím s Jiřím Kodetem, Petr Gazdík“ i s vlastnoručním podpisem politika. „Mladí lidé zkrátka získali dojem, že pracovat rukama znamená být jakýsi podčlověk a že každý musí chodit s diplomatkou v ruce. Montérky prostě nejsou dost cool,“ komentuje to pro ParlamentníListy.cz Ilona Švihlíková.

V rozvratu není jen školství, ale i systém hodnot

Představa, že každý může mít vysokou školu s často pofidérní úrovní, vede k nedostatku technických profesí, ale také k přehnaným očekáváním mladých absolventů, ať již středních či vysokých škol. „Jak odboráři, tak zaměstnavatelé přitom potvrdili, že čím dál více absolventů téměř čehokoliv je v praxi naprosto nepoužitelných. Především u vysokoškoláků je ovšem představa, že budou vydělávat nejméně třicet tisíc, dostanou automaticky služební automobil, mobil a zkrátka veškerých servis. Současný systém bezesporu vede mladé ke značné asertivitě, ale se znalostmi a uplatnitelností tomu již tak není,“ upozorňuje Ilona Švihlíková.

„Pokud navíc slyšíte, že v kraji, kde nezaměstnanost bezesporu je problém, mladí zaměstnanci ve zkušební lhůtě prostě někdy nepřijdou, ´protože na práci bylo příliš hezky´ nebo ´protože nebudou vstávat v pět ráno´, říkáte si nutně, že v rozvratu není jen naše školství, ale také systém hodnot. Zdá se, že práce a smysl pro odpovědnost poněkud absentuje,“ konstatuje lídryně kandidátky SPOZ v kraji Vysočina.

Za poslední roky došlo k devalvaci vzdělávání

Upozorňuje na to, že inflace humanitních oborů, ať již u vyšších odborných škol či vysokých, pak nutně vede k tomu, že část absolventů nakonec musí přijmout dělnické profese. Od případů bakalářky humanitních studií, která pracuje jako šička, či s hotelovou školou, která je ráda za zaměstnání pokojské. Na jednu stranu se potenciál mladých lidí dostatečně nevyužívá, na stranu druhou chybí potřebná kvalifikace a často i pokora. "Co s tím?“ ptá se Ilona Švihlíková.

Přitom změnit celospolečenskou atmosféru považuje za jeden z nejtěžších úkolů. „Posledních dvacet let zvyšování počtu vysokoškoláků za každou cenu vedlo k obrovské devalvaci vzdělávání jako takového. Dnešní bakaláři by dříve neměli ani maturitu. Ve školství je potřeba utlumit platby za hlavu, které vedou k tomu, že ´každý žák dobrý´, a vzhledem k financování je pak snaha ho za každou snahu udržet tak, aby ´dokončil´, navzdory tomu, že jeho schopnosti a IQ jsou pod úrovní šimpanze,“ kritizuje pedagožka.

Studenti si vybírají školy, na nichž není matematika

Neplatí přitom mediálně známé rovnítko, že veřejné školy jsou kvalitní a soukromé ne. „V obou kategoriích najdeme ty, které se snaží pracovat a vzdělávat kvalitně, a ty, které se přeměnily v ´dávače´ titulů. Je potřeba obnovit prestiž a úctu k manuální práci a k řemeslům, která jsou dnes na okraji zájmu. Pravidelné oceňování, například ze strany Ministerstva školství, by mohlo trošku napomoci,“ domnívá se Ilona Švihlíková.

Nutně se také musí zlepšit a zatraktivnit výuka matematiky, která slouží jako univerzální strašák. „Mnoho studentů si vybírá školu jen podle toho, jestli tam ´nebude ta hrozná matika´. Je přitom dosti nepravděpodobné, že by české žačky a žáci byli extrémně netalentovaní na matematiku. Spíše k ní již v raném věku získají odpor, protože je vyučována způsobem, který odpuzuje. Možná to na první pohled vypadá jako maličkost, ale za řadou složitých problémů najdeme často právě tyto ´maličkosti´,“ vysvětluje lídryně SPOZ na Vysočině.

Kde není práce, nepomůže ani lepší vzdělávání

Pro mladé absolventy bez práce by mohlo být nápomocí rotační kolečko sbírání zkušeností třeba po dobu jednoho roku například ve veřejné správě jako pomoc pro obec či kraj nebo i v soukromém sektoru, kde by se o náklady podělily sociální fondy i místní samospráva. „Jenže … kde práce není a kde došlo k tragickému strukturálnímu rozpadu (zemědělství a navazující obory) a kde se zhoršuje dopravní obslužnost, tam nepomůže ani lepší systém vzdělávání, ani rotační kolečka,“ uvědomuje si ekonomka Ilona Švihlíková.

Připomíná rovněž, že Vysočina patří k těm krajům, ze kterých vzdělaná populace odchází, buď do Brna či do Prahy. „Je tomu tak i proto, že v České republice jsou prozatím nedostatečně využívány možnosti lokální ekonomiky. V rámci Vysočiny se týkají nejen zemědělství, ale také zpracování zemědělských plodin a energetiky,“ říká pro ParlamentníListy.cz na závěr Ilona Švihlíková.