Desítky malých medvídků panda by mohly vypadat i celkem roztomile, pokud by nebyly vyrobeny z imitace lidské kůže a sešity tak, aby byly na povrchu jasně vidět "pooperační" jizvy jako důsledek odebrání orgánů.

Dílo nazvané Komunismus s pandí tváří si od Barbory Bálkové vypůjčila japonská iniciativa Stop Medical Genocide – zvolila jej za symbol a logo své probíhající kampaně proti vražednému obchodování s orgány v Číně.

"Ta lidská kůže je samozřejmě jen imitace, kterou si sama vyrábím ze silikonu. Jednotlivé části pak k sobě sešívám umělými vlasy. Tím také vzniká podoba jizev," vysvětluje absolventka pražské AVU Barbora Bálková.

"Jakkoli Čína nadále zůstává v podstatě totalitním státem pod vládou komunistické strany, vytvořila specifický druh kapitalismu, který se nezdráhá zpeněžit dokonce vlastní občany, jež zneužívá jako zdroj pro byznys s orgány. Vytvořila jsem pandu-člověka-zneužitého vězně," řekla už dříve v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Opatřete si razítko 

Ve stejné době jako japonská iniciativa vzniká mezi českými zákonodárci zákon, který by měl zamezit takzvané orgánové turistice. Spolu s Piráty jej chystá senátor a lékař (a před rokem kandidát na prezidenta) Marek Hilšer.

"Je veřejným tajemstvím, že v Číně kvete obchod s orgány politických vězňů, na němž vydělávají exponenti komunistického režimu. Nemůžeme-li páchání těchto zločinů ovlivnit přímo, je naší morální povinností přijmout legislativu na potírání orgánové turistiky. Vystupujeme-li zásadně proti mezinárodnímu obchodu se zvířaty, nesmíme tolerovat obchod s lidskými orgány," říká Hilšer.

Cílem poslance a místopředsedy Pirátů Mikuláše Peksy a senátora Hilšera je mít do června 2019 připravené paragrafové znění zákona, který přiznává svou inspiraci v Kanadě.

Povinností by mělo být v případě darovaných orgánů například předložit certifikát o tom, že dané orgány získal příjemce od dobrovolného dárce. Sami zákonodárci uznávají, že jde především o gesto. "Nemůžeme schvalovat koncentrační tábory a loupeže orgánů," říká Peksa.

Čína dlouhodobě čelí podezřením, že využívá k transplantacím orgány vězňů, které cíleně posílá na popravu. Očitá svědectví hovoří o tom, že orgány jsou odebírány v některých případech ještě zaživa.

Důkazy o lukrativním organizovaném zločinu s požehnáním státu přinesli mimo jiné mezinárodní právník pro lidská práva David Matas, americký novinář Ethan Gutmann nebo chirurg Enver Tohti, který byl v Číně donucen provést transplantaci orgánů na ještě žijícím politickém vězňovi. 

"Trochu jsme se báli, nevěděli, co se bude dít," vzpomínal Tohti v rozhovoru pro projekt Sinopsis na to, jak byl se skupinou dalších lékařů přepraven na práci na popraviště. Za chvíli uslyšeli střelbu a na rozkaz se na místo střelby vydali.

"Leželo tam ve svahu více než deset těl, asi tři metry od sebe. Mrtví byli oblečeni ve vězeňském a měli vyholenou hlavou. Měl jsem jít k poslednímu. Byl oblečen jako civil a měl i delší vlasy. Vrchní chirurg mi jen řekl, ať z něj rychle vyoperuji játra a ledviny. Od té chvíle jsem už fungoval jako robot, dělal jen to, co jsem byl naučený dělat."

Popsal i na to, že jeden ze zastřelených v tu chvíli ještě žil. "Když jsem začal řezat, tělo zareagovalo. Ten muž nebyl mrtvý – nemohl otevřít oči ani mluvit, ale jistě ještě žil," líčil hrůzný zážitek.

Občanský postoj k Číně

Výtvarnice Barbora Bálková přiznává, že v jejích emocích ve vztahu k Číně se odrážejí i postoje české politické reprezentace v čele s prezidentem Zemanem.

"Roli hraje i můj nesouhlas s politikou současného českého prezidenta, který je jakousi reprezentací všech českých občanů a vykládá, jak se jezdí do Číny učit. Takže ten projekt beru i jako vyjádření svého občanského postoje k této problematice," říká.

Svou roli má ale i její rodinná historie. "Odpor k totalitním ideologiím mám asi v krvi a jakýkoli druh znesvobodnění člověka mne nenechává chladnou," říká s odkazem na své předky. Jejím pradědečkem byl někdejší legionář, později generálmajor československé armády František Fanta.

Ten po roce 1939 odešel do zahraničí bojovat proti nacismu. V roce 1942 po atentátu na Heydricha byly jeho manželka a matka internovány v pracovním táboře ve Svatobořicích.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky