Manželky islamistů nikdo nechce, soudy je rychle posílají na smrt

V místnosti je pouze žena zavřená v kleci, tři soudci a několik strážců. Má-li obviněná štěstí, dostane doživotí, většinou ale padá rozsudek smrti, který má být vykonán okamžitě.

Odhaduje se, že k IS se připojilo 4500 žen z ciziny. Nyní, když IS přišel o většinu svého území, se všichni chtějí těchto manželek zbavit, zejména je-li podezření, že to byly aktivní bojovnice, píše izraelský server Ynet.

Turecko poslalo do Iráku vlastní vyšetřovatele s úkolem dostat ženy IS k soudu a zajistit co nejpřísnější trest. Británie, Francie a Filipíny předem vzkázaly, aby úřady nepředvolávaly k procesům jejich zástupce. "Nemáme zájem se toho účastnit a nepřijmeme je zpět," sdělují tyto státy. Rusko "zvažuje, kolika z těchto žen umožní návrat". V Británii se navrhuje zbavit tyto ženy občanství a procesů si nevšímat. Francie je ochotná přijmout pouze určitý počet dětí z těchto svazků, hlavně dívky, ale určitě ne matky.

V Tall Afaru na severu Iráku kurdští pešmergové loni zadrželi 1500 žen a dětí z IS. Byly převezeny do Bagdádu, děti bez rodičů byly poslány do sirotčinců. Ženy nemají dokumenty a nelze je poslat jinam, chlapci jsou propuštěni, jenom když mají příbuzné, kteří si je chtějí vzít. Některé ženy a mladí hoši trvají na doktríně prosazované IS, protože s ničím jiným se v minulých letech nesetkali.

Případ Nuh Suwaidiové je typický. Odjela z Kolína nad Rýnem s manželem Mahmoudem do Iráku, odkud se přesunuli "za prací" do Sýrie. Je jí 24 let, má tři děti a nyní čeká na svůj proces v přeplněném táboře v Sýrii. Suwaidiová říká, že v Iráku je ubytovali někde na jihu, ani neví kde. Pušku vzala do ruky z nudy, manžel na dlouho odjížděl pryč. Bojí se trestu smrti: IS publikoval snímky zachycující ji při výcviku na střelnici. První dítě měla po roce a těhotná s druhým se vydala do Sýrie. Podmínky byly čím dál horší, žili ve stanech. "Měli jsme málo jídla, ubohé vybavení, mou jedinou prací bylo starat se o děti. Manžel přijížděl zřídka, nebyl nadšený, že jsem znovu otěhotněla," vypráví žena.

Pak jí sousedi řekli, že její muž je po smrti. Začala shánět pas, aby se mohla vrátit do Německa. Neměla ale peníze na letenku. "Místo toho jsem se dostala s dětmi do tábora v Sýrii. Nevím, jak dlouho budu žít pro své děti," říká žena.

A děti, to je problém. "Narodily se a byly vychovány v těžkých podmínkách, bez her, bez úsměvů, obklopeny muži-vrahy a s matkou, která se musela k těm mužům připojit. Co se od takových dětí dá čekat? Nemají jasnou identitu ani budoucnost. Nevíme, co z terorismu svých otců vstřebaly. Všichni se jich chtějí zbavit," říká psycholožka Wasal Nassifová, která s těmito rodinami pracuje v Evropě.

V táborech IS to bylo tak, že chlapci a manželky prošli školou a hoši ve věku deset až 12 let šli na bojový výcvik. Dívky se po čtyřleté výuce vracely k matkám, aby se učily, jak se chovat k bojovníkům. "Buď hodná a poslušná, nehádej se se svým manželem-bojovníkem. Dopřej mu dobrý život, protože s námi nebude dlouho. Ty pak začneš znovu," zněla rada do života.

Nora Camaliová přijela do Sýrie před čtyřmi lety. Manžela si vybrala podle fotografie - toho nejhezčího ze všech. Přijel ale někdo úplně jiný a odvedl ji do rozpadlého bytu. Nora po několika týdnech otěhotněla a narodila se jí holčička, která otce viděla dvakrát, než ho zabili.

K soudu v Sýrii přišla s dcerou, kterou jí venku pohlídala spoluvězeňkyně. Řekli jí, že je odsouzená na doživotí a že dcera bude poslaná do Británie, protože rodina je ochotná si ji vzít. Propukla v pláč a volala, že je nevinná. Soudci požádali stráže, aby ji odvedli a poslali další.