Bohatství církve se nepočítá na peníze, ale na duše. Krásná idealistická myšlenka. Kolik prelátů ji už vyslovilo? Je však příliš idealistická pro dobu, ve které se hraje o zdanění církevních restitucí, tedy o miliardy.

Sněmovna tento týden schválila návrh změny zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který předložili komunisté a podpořili sociální demokraté, anoisté a okamurovci. Na jeho základě mají být zdaněny peněžité náhrady, které církve dostávají od státu za majetek nevydaný v církevních restitucích.

A budou?

Berňák klekne na okradeného

Ve zkratce se dá celá kauza církevních restitucí popsat takto: Stát se s poškozeným domluvil, že mu vrátí zabavený (ukradený) majetek. Kromě toho se zavázal, že majetek, který už není schopen vrátit, mu nahradí v penězích. A o tom také s poškozeným uzavřel smlouvu.

Teď si to ale stát rozmyslí a řekne: Peníze vám, vážení, vyplatíme, ale vy nám část z nich (v daních) laskavě vrátíte, byť jsme vám ve smlouvě zaručili náhrady nezdaněné.

Domnívám se, že tohle ústavní soudci, kterým spor o náhrady přistane na stole, stěží skousnou. Předpokládá to také bývalý ústavní soudce Stanislav Balík v debatě, kterou uspořádal web Česká justice (tady).

Balík v ní připomněl, že na základě zákona o majetkovém vyrovnání podepsalo se státem smlouvy šestnáct církví a náboženských společností. Upozornil, že zdanění náhrad "vykazuje znaky nepřípustné retroaktivity (zpětné účinnosti) a jde proti obsahu smluv uzavřených mezi církvemi a státem".

Numera a hausnumera

Zákon o církevních restitucích platí už šest let. Stát se zavázal vydat církvím a náboženským společnostem majetek v hodnotě 75 miliard korun (z toho 80 procent připadne katolické církvi). Za majetek, který stát vydat nemůže, protože ho už nevlastní, mají církve během třiceti let získat 59 miliard korun navyšovaných o inflaci.

Ke klíčovým ustanovením zákona patří také (finanční) odluka státu a církví. Dosavadní příspěvky státu na jejich činnost se postupně snižují až na nulu v roce 2030.

Komunisté a ti, kteří zdanění náhrad podpořili, tvrdí, že cena za zemědělské a lesní pozemky, za které při restitucích dostávají církve kompenzace, byla nadhodnocena. "Je to celé předražené o 54 miliard," prohlásil před hlasováním sněmovny Andrej Babiš.

Tuto cifru opakuje šéf vlády už několik měsíců. Už dlouho před ním ji zmiňovali sociální demokraté. Ani ANO, ani ČSSD však nepředložily žádný výpočet, jak ke zmíněné částce dospěly.

Tím netvrdím, že suma, kterou na základě dvou analýz zvolila v roce 2012 vláda Petra Nečase, je jediná správná. Záleží přirozeně na tom, ze kterého konce hodnotu majetku, komunisty zabaveného v polovině minulého století, kalkulujete. Možností je kupa.

Zajímavý pohled na férovost restitucí vám každopádně může poskytnout analýza Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze z roku 2008. Podle ní vynesl zabavený církevní majetek státu za 60 let na 230 miliard korun. Za stejnou dobu přitom církev dostala od státu 60 miliard.

Domnívám se, že šance, aby změna restitučního zákona a zdanění náhrad před ústavním soudem obstály, jsou mizivé. Pokud by se to přece jen stalo, pak by novela začala platit od příštího roku, kdy má stát vyplatit církvi v náhradách 2,133 miliardy korun. Při devatenáctiprocentní dani z příjmu organizací by tedy stát dostal zpátky 400 milionů. O největší díl, 320 milionů, by přitom přišla katolická církev.

Otčenáš akciových trhů

Postup těch, kteří daně z náhrad ve sněmovně prosadili, je mi proti srsti. Na druhé straně mě netěší ani pohled na nasupené kleriky, kteří se za restituční peníze berou se stejným elánem, jako velkouzenář Babiš za dotace pro Agrofert. Ani kačka nazmar!

Nějak mi to nesedí k obrazu božího náměstka na Zemi – papeže Františka. Kudy chodí, tudy tenhle argentinský prelát vykládá: "Chudá církev pro chudé".

Nic jiného ani dělat nemůže. Svým jménem se přihlásil k odkazu misionáře Františka z Assisi, který rozdal veškerý majetek chudým a vydal se mezi lid šířit evangelium.

Jenže současní katoličtí šiřitelé božího slova jsou přes vzletná slova pragmatičtí. Římskokatolická církev v Česku, stejně jako Vatikán, majetek nerozdává. Naopak ho získává a bohatne.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, dejž růst našim akciím i komoditám | zdroj: Profimedia

Ke cti českým katolíkům slouží ale to, že s ním nakládají uvážlivě. Usuzuji na to z informací na webu Církev.cz (třeba zde). Z nich vyplývá, že finance na rozdíl od vlády neprojídají, ale zhodnocují. Platí z nich opravy budov a investují je do podílových fondů. Rizika přitom rozdělují mezi investice dynamické, konzervativní a do portfolia sázejí akcie, komodity i nemovitosti.

Takže proč by nemohly diecéze, farnosti nebo kláštery fungovat bez pomoci státu, a přitom prosperovat? Kláštery přece bývaly pokrokové instituce, mniši se práci nevyhýbali a hospodařit s penězi uměli. Ostatně, podvojné účetnictví vymyslel františkánský kněz.

Na druhé straně by ale klerici vedení Dominikem Dukou měli vyznávat jiné proroky než Warrena Buffetta a přemýšlet spíš nad evangeliem než nad pohyby kurzů. Doufejme proto, že byznysu nepropadnou a nebudou v sutanách padat na zem a drmolit modlitbu:

"Otče náš, jenž jsi na nebesích, dejž růst našim akciím i komoditám."