Magazín

Jihoamerický Ekvádor minulý týden vstoupil do nové etapy svých moderních dějin. Poprvé od roku 2006 totiž v prezidentských volbách nekandidoval Rafael Correa, dlouholetý prezident, vůdce "občanské revoluce" a muž, který proměnil Ekvádor tak jako nikdo jiný. Cestu k dalšímu funkčnímu období mu znemožnila ústava, a tak se voliči museli rozhodnout mezi jeho vyvoleným nástupcem a kandidáty opozice slibujícími radikální změnu nastaveného kurzu.

"Taková užší malá arabská rodina zahrnuje tak sto lidí," říká český velvyslanec v Jordánsku Petr Hladík. "A vždycky říkám – zachráněním jednoho dítěte získáváte sto přátel, kteří vědí, že Česká republika zachránila jejich dítěti život," dodává v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Po aféře dieselgate se Volkswagen, největší evropská i světová automobilka, začala profilovat jako velký zastánce elektromobility. Do roku 2025 chce mít čtvrtinu prodaných aut na elektřinu. A to samé platí i pro její mladoboleslavskou dceru Škoda Auto. Je to ale realistické očekávání?

V Nizozemsku se sice konají až v březnu, vítěze už ale mají. Krajně pravicové Straně pro svobodu nechvalně proslulého Geerta Wilderse se podařilo vyhrát, aniž by šli voliči k urnám. Dokázala totiž vnutit ostatním stranám svou interpretaci problémů, které Nizozemsko v současné době trápí. 

Mladí lidé se sexuálními problémy to nemají v konzervativním Afghánistánu jednoduché. S rodinou si o nich nemohou promluvit a sexuální výchova v zemi neexistuje. Zachraňují je horké telefonní linky, na které se mohou obrátit anonymně. 

Jsou jim dva roky a už umí ve staré čínštině recitovat Konfuciovu filozofii. Jejich rodiče, natož oni sami suchopárným slovům mravoučných zásad nerozumí, ale v Číně je návrat k tradicím u rostoucí střední třídy stále více "in". Těží z toho soukromé školky, kde se malé děti místo zavazování tkaniček a učí šachy nebo čajový obřad. 

Novopečený americký prezident Donald Trump od počátku svého stěhování do Bílého domu překvapuje svět na americké poměry netradičními kroky a kontroverzními rozhodnutími. Z jeho tvrdé rétoriky to vypadá, že je zvyklý na to, aby všichni skákali, jak on píská. Jakmile ale z Oválné pracovny vystoupá do soukromého patra sídla amerických vůdců, stává se z něj osamělý muž, který do hluboké noci telefonuje a sleduje televizi. 

Dělat si legraci z výstředního severokorejského vůdce Kim Čong-una se přímo nabízí: Obraz usmívajícího se, rádoby dobromyslného tlouštíka s legračním účesem, který se po tatíkově vzoru tak strašně rád nechává fotit při koukání na věci a tu a tam si vystřelí někam do moře nějakou raketu, ale strašně klame. Jde v první řadě o bezohledného diktátora, který brutálně likviduje své odpůrce - doma i v cizině.