Lékařský horor naživo: Uvnitř nejděsivějšího muzea světa

Filadelfie je městem americké historie, ale skrývá i jednu z nejpodivnějších a nejfascinovanějších institucí na světě – Mütterovo muzeum. Není to místo pro slabé žaludky. Už při vstupu vás vítají vitríny plné deformovaných lebek, sklenice s nenarozenými dvojčaty a skvostně vystavený nádor prezidenta Grovera Clevelanda. V jedné z polic leží i kousek mozku Alberta Einsteina, jako by snad génius zůstal mezi námi alespoň v molekulární formě.

Poprvé jsem do muzea vstoupil jako mladý nadšenec do medicíny, fascinovaný vším, co se skrývá pod kůží a kostmi. Stál jsem před zdí lebek, okouzlený jejich tichým příběhem, a neubránil se smíchu, když jsem pod jednou z nich uviděl cedulku s nápisem „idiot“. V tu chvíli jsem si představil vlastní náhrobek se stejným nápisem. Bylo to lidské, absurdní, morbidně krásné. Mütterovo muzeum není jen sbírkou kuriozit, je to místo, které vás donutí přemýšlet o lidském těle, nemoci, smrti – a o tom, co po nás zůstává.

zdroj: Profimedia.cz

Od chirurgovy sbírky k muzeu duchů

Za vznikem muzea stojí jeden z nejuznávanějších amerických chirurgů 19. století, Dr. Thomas Dent Mütter. Už v době, kdy etika a souhlas teprve klíčily v myslích lékařů, shromažďoval ve své ordinaci ve Filadelfii vše neobvyklé – nádory, deformace, patologické nálezy. Používal je k výuce svých studentů. Po jeho smrti v roce 1859 se z jeho sbírky stal základ instituce, která byla oficiálně otevřena v roce 1863. Začínalo se s 1700 předměty a částkou 30 000 dolarů. Dnes muzeum spravuje přes 25 000 exponátů a rozsáhlou knihovnu plnou lékařských rukopisů. Některé výstavy jsou stálé, jiné tematické. Například výstava o občanské válce v USA nabízí interaktivní zážitek: návštěvníci si mohou „vyzkoušet“ amputaci ruky. Jiné výstavy jdou ještě dál – třeba Grimmova anatomie, která ukazuje, jak temné a tělesné byly původní pohádky. Popelka a čínské svazování nohou? Ano, i to najdete ve vitrínách.

Vzorek mozku Alberta Einsteina zdroj: Profimedia.cz

Ale ne každý má pro morbidní estetiku pochopení. Otázky etiky se objevovaly dlouho – zvlášť kvůli tomu, že ne všechny tělesné pozůstatky v muzeu byly darovány s vědomým souhlasem. Nová vlna kontroverze propukla v roce 2022, kdy do čela muzea nastoupila Kate Quinn. Začala odstraňovat online obsah, kritizovala své předchůdce a tvrdila, že muzeum může s darovanou tkání dělat, co se mu zlíbí – stejně jako s kusem keramiky. Výroky tohoto typu pobouřily nejen veřejnost, ale i samotné dárce. Například Robert Pendarvis, který muzeu věnoval své srdce kvůli edukaci o vzácné nemoci, požádal o jeho vrácení. Stejně tak Rachel Lance, která darovala chirurgicky odstraněný nezhoubný nádor. Situace vyvrcholila v roce 2025, kdy Quinn po silném tlaku a sérii výpovědí zaměstnanců rezignovala. Do vedení nastoupily historičky Erin McLeary a Sara Ray, které přinesly naději na návrat k původnímu poslání muzea – vzdělávat, fascinovat, a dělat to s respektem k těm, kteří se stali součástí sbírky.

Mumifikované tělo ženy z 19.století zdroj: Profimedia.cz

Příběhy bezejmenných těl

V muzeu ale není ticho. Sklenice šeptají příběhy těch, kteří neměli hlas. Mnoho exponátů nepochází od dobrovolných dárců, ale od lidí, kteří neměli nikoho – chudí, bezejmenní, pohřbení bez hrobu. V 19. století bylo běžné, že lékařské školy získávaly těla z hrobů. Před zákonem z roku 1883, který vykrádání hrobů zakázal, se o zásobování těly starali tzv. „Resurrection Men“ – někdy i vraždou. A i po tomto zákonu zůstala těla chudých dostupná, protože nikdo nekladl otázky. Významnou roli sehrál i komplex Blockley Almshouse – kombinace nemocnice, chudobince a ústavu pro duševně nemocné ve Filadelfii. Právě odtud pocházely mnohé ostatky, často získané bez vědomí nebo souhlasu pacientů. Vystavování těchto těl bez příběhu se v moderní době stalo terčem kritiky.

zdroj: Profimedia.cz

Projekt posmrtnosti, který muzeum v nedávných letech spustilo, se snaží napravit tyto historické křivdy. Mapuje původ exponátů, odkrývá příběhy lidí za nimi a klade důraz na transparentnost, etiku a vzdělávání. Lebka není jen kost – je to pozůstatek života, jeho bolesti i významu. Mütterovo muzeum je mementem lidské křehkosti, posedlosti poznáním a neochoty dívat se stranou. A právě v tom spočívá jeho síla. Není to místo, kam se chodíte bavit. Je to místo, kde si smrt podává ruku s vědou – a zanechává ve vás otisk, který jen tak nevyprchá.