Civilizace, ve které žijeme, se zdá být něčím trvalým a neměnným. Koneckonců existovala ještě před tím, než jsme se narodili. Nelze se divit, že předpokládáme, že bude alespoň v nějaké podobě pokračovat i nadále. Každý, kdo se trochu zabýval historií, však ví, že civilizace dokonce i ty slavné, které svého času určovaly běh světa, skončily a zanechaly překvapivě slabou stopu.

Obvykle jde o pomalý proces, o postupný úpadek, který vyplývá z mnoha faktorů. Ty vedou ke kulturní fragmentaci, politické revoluci a ekonomickým problémům. Když se ale objeví akutní krize, něco, co společnost nemohla předvídat, vše se urychlí do té míry, že civilizace, které trvaly celá staletí, mohou zmizet skoro přes noc. V některých případech tak už nezbylo téměř nic, co by dokazovalo, že vůbec existovaly.

Civilizace, o kterých hovoříme, nějaký čas vzkvétaly, jejich občané si podmanily okolní divočinu, založili rodiny, postavili města a vytvořili bohaté pulzující kultury, a pak se něco náhle změnilo a všechno bylo pryč. Jak se to stalo?

Vydrancovaný Řím a zánik Římské říše

Při pohledu zvenku to vypadá, že starověká Římská říše procházela pomalým úpadkem, který trval staletí. A ve 4. století byla nezvratně rozdělena na východní a západní polovinu. Západní byla mnohem méně soudržná a stabilní než východní, která se stala známá jako Byzantská říše, ačkoli sami sebe stále považovali za Římany. Západořímská říše nebyla žádným způsobem odsouzena k zániku, byla zkrátka jen křehká.

Na smetiště dějin ji nakonec poslala migrační krize, kterou vyvolalo to, když se germánský kmen Gótů, který s Římskou říší často válčil, dal na útěk před útoky Hunů. Gótové tak zaútočili na Římany. Kdyby se už dříve mohli usadit na římském území, byli by loajálními občany a dodávali by vojáky římské armádě. Ale římští úředníci odpovědní za osídlení byli tak zkorumpovaní a nekompetentní, že o to Gótové přestali usilovat.

Jak se jejich situace zhoršovala, Gótové Římany napadli, a protože už byli uvnitř římských hranic, velmi rychle Západořímskou říši zcela zničili a v roce 410 vydrancovali Řím. I později ještě existovali západořímští císaři, ale skutečnou moc měli Gótové a říše rychlostí blesku zmizela.

Sucho, neúroda a vylidněná města

Velkou záhadou je Mayská říše. Po celá staletí vzkvétala v oblasti Mexika a Střední Ameriky. Vznikala zde krásná města a říše si udržovala početnou populaci. Na svém vrcholu měla téměř 20 milionů obyvatel. Potom se však asi v průběhu sta let úplně zhroutila. Mayská města se vylidnila a proměnila se v ruiny a jejich obyvatelé se rozptýlili po celé oblasti.

Existuje mnoho teorií, které vysvětlují, jak mohla taková významná a pokročilá civilizace jednoduše zmizet. Antropolog Jared Diamond v roce 2005 přišel s tím, že Maye vyhladovělo a vyhnalo na venkov vleklé sucho. Vědecké studie tuhle teorii podporují.

Při analýze dat z archeologických nalezišť vědci zjistili, že ve stejnou dobu, kdy Mayové nastoupili cestu rychlého kolapsu, nastalo strašné období sucha. Současně Mayové zuřivým tempem káceli stromy, aby získali půdu pro zemědělství a nové stavební projekty.

Rychlé odlesňování sucho pravděpodobně dále zhoršilo. Výsledkem byla neúroda a nedostatek jídla. Když se lidé nemohli najíst, nemohli nadále zůstávat ve výstavních městech, takže šli hledat místo, kde by mohli přežít. Mayská říše se tak během několika desetiletí stala mayskou diasporou.

Invaze hladových krys a odumřelé stromy

O Velikonočním ostrově ví většina lidí tři věci. Je to ostrov, jsou po něm rozesety obrovské kamenné hlavy a zdejší domorodé obyvatelstvo v průběhu několika desítek let vykácelo všechny stromy na ostrově a zničilo vlastní civilizaci.

Když tam v roce 1774 připlul kapitán Cook, našel jen několik set zoufalých přeživších. I když není pochyb o tom, že civilizace Rapa Nui se zhroutila velmi rychle, to, co tento kolaps zřejmě způsobilo, nebylo krátkozraké úmyslné odlesňování ostrova kácením a vypalováním, ale invaze hladových krys.

Antropologové tvrdí, že stromy na Velikonočním ostrově ve skutečnosti odumřely, protože jejich kořeny ohlodaly krysy, které se sem dostaly na kánoích domorodců. Krysám se tu dařilo dobře. Neměly zde žádného predátora, který by zpomalil růst jejich populace, a bylo tady obrovské množství šťavnatých kořenů stromů, kterými se mohly živit.

Antropologové zjistili, že počet krys se za takových podmínek může zdvojnásobit každých 47 dní. To znamená, že Velikonoční ostrov měl během několika let pravděpodobně populaci krys čítající několik milionů kusů. Stromy tak neměly šanci. Je možné, že obyvatelé ostrova na chvíli přežili díky tomu, že snědli krysy. Jejich civilizace však během několika desetiletí zanikla.

Slavná věta senátora a vypálené Kartágo 

Už zmíněnou Římskou říši máme trvale spojenou s její velikosti, neutuchajícím vlivem na naši kulturu a také módou tógy. Je však snadné zapomenout na to, že aby Římané mohli prosperovat, muselo skončit mnoho jiných civilizací nebo se alespoň musely stát kolonií Římské říše a platit daně.

Když byl Řím ještě republikou a začal hospodářsky a vojensky posilovat, jedním z jeho největších soupeřů bylo město Kartágo v severní Africe. Slavný Hannibal, který přešel se svými slony Alpy, byl právě jedním z kartaginských vojevůdců.

V průběhu let se mezi Římem a Kartágem odehrála řada válek (především tři punské) o kontrolu nad Středomořím. Po druhé punské válce už moc Kartága slábla, ale Řím na něj stále tlačil a snažil se ho zničit. Proslulá se stala věta římského senátora Cata staršího, kterou končil každou svoji řeč: "Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno".

Když šlo Kartágo do války s jedním ze římských spojenců, Řím mu vyhlásil další válku – třetí punská válka měla být poslední válkou s Kartágem. Řím ho obléhal, většina jeho občanů hladověla a když se přeživší vzdali, byli prodáni do otroctví a město lehlo popelem. Kartágo bylo po staletí mocnou civilizací a během pěti let zmizelo. Zábavnou perličkou je, že třetí punská válka nebyla formálně ukončena až do roku 1985, kdy to oficiálně učinili starostové Říma a Kartága.