Dnes toho ale v Gabrovu moc k smíchu není. Situace ve zdejší porodnici přesně vypovídá o tom, jak to vypadá v celém Bulharsku: Prázdné chodby a jen osm miminek v dětských postýlkách. Země se potýká s doslova drastickým poklesem porodnosti, řada obcí už pomalu připomíná města duchů.

„Moc lidí ve věku, kdy by mohli mít děti, tady nezůstalo. Mladí odešli za prací do velkých měst nebo do ciziny,“ citovala agentura AFP osmašedesátiletou dětskou lékařku Bistru Kamburovou. Gabrovo, které leží na úpatí balkánských hor, je symbolem úbytku počtu obyvatel v nejchudším členském státě Evropské unie. Kdysi se tomuto městu přezdívalo „bulharský Manchester“ s odkazem na vzkvétající průmysl. Od roku 1985 ale Gabrovo opustila polovina obyvatel. A další bulharská města jsou na tom podobně.

Korupce, nedostatek vyhlídek do budoucna a do toho vleklé politické krize. To všechno přimělo zklamané mladé lidi k tomu, že ze země odcházejí. Letos v říjnu se v balkánské zemi konaly již čtvrté parlamentní volby za posledních 18 měsíců a znovu z nich vzešel roztříštěný parlament, ve kterém žádná ze stran nedokázala dát dohromady silnou koalici.

Bulharsko přišlo za poslední desetiletí o desetinu své populace, což z něj dělá - co do počtu obyvatel - jednu z nejrychleji se zmenšujících zemí světa. Nyní má 6,52 milionu obyvatel, zatímco v roce 1989 to bylo téměř devět milionů. A čtvrtina populace je ve věku 65 let a starší.

Nejrůznější průmyslové podniky v Gabrovu zaměstnávaly za dob komunismu tisíce lidí, pak ale přišly bankroty a privatizace a továrny se vyprázdnily. Nyní se stalo okolí města regionem s nejnižší porodností v zemi a rovněž s nejvyšším počtem téměř neobydlených vesnic.

„Začala jsem tady pracovat v roce 1985. V tu dobu byla porodnost ještě poměrně vysoká, okolo 1000 miminek za rok,“ říká pediatrička Kamburová, jejíž dva dospělí synové rovněž Gabrovo opustili. Loni se v Gabrovu a jeho okolí narodilo jen 263 dětí, dodává lékařka, která za velmi nízký plat pracuje i v důchodovém věku. „Vysvětlení je jednoduché - žádná práce, žádní mladí lidé, žádné děti,“ dodává porodní asistentka Mariana Varbanová.

Poušť plná seniorů

„V Gabrovu si užijete ticho a klid a čerstvý vzduch, je to ale poušť, kde potkáváte jen staré lidi,“ doplňuje ji třiadvacetiletá logopedka Christiana Krastevová, která nedávno porodila holčičku. I její manžel, který pracuje jako tesař, se chystá odjet do Británie, aby se tam pokusil najít pro svou rodinu lepší budoucnost.

I student střední školy Ivo Dimitrov chce odjet na Západ, aby tam získal „kvalitnější vzdělání a nové vyhlídky“. „Tady je chaos,“ říká. Jak k současné situaci podotýká analytik Adrian Nikolov, zvrátit nynější nepříznivý demografický trend potrvá velmi dlouho.

V malebné vesnici Zaja, která leží asi 25 kilometrů od Gabrova, žije nyní jen 35 obyvatel. Kromě místních se tam usadili důchodci z Francie, Británie, Belgie, Ruska, Itálie, ale i dalších zemí. Přilákaly je levnější životní náklady.

Ve vesnici není žádná volební místnost a obchod s potravinami byl uzavřen už před lety kvůli nedostatku zákazníků. „Rozhodli jsme se, že budeme jezdit nakupovat společně,“ popisuje Marin Krastev, elektrikář v důchodu, jehož dcera se již před delší dobou odstěhovala do Německa. Jednou týdně vozí 77letý muž další tři ženy v důchodu do nejbližšího obchodu.

Aby se rozptýlili, zapojili se přes léto do programu nazvaného „Vnoučata k pronájmu“. Tento program přivedl do Zaji mladé lidi, kteří tam mohli objevovat, jak vypadá vesnický život. „Líbili se jim králíci, ale ocenili i doma pěstovaná rajčata či papriky,“ popisuje s úsměvem šéfka místního kulturního centra, pětasedmdesátiletá Bojana Bonevová.