Malijské bezpečnostní složky loni pozabíjely více civilistů než džihádisté. Výcviková mise Evropské unie (EUTM), v níž působí i čeští vojáci, zkrátka nefunguje, jak by měla. Chce to změnu.

Masúd Azhar a jeho džihádistická skupina může být jednou z největších překážek při řešení indicko-pákistánské krize v Kašmíru. 

Varování tureckého prezidenta Erdogana, že začne vracet do Evropy bojovníky Islámského státu dosud vězněné Kurdy na severu Sýrie, západní země zneklidnilo. Řada evropských věznic ale má zkušenosti s výkonem trestu džihádistů i jejich případnou deradikalizací. Unikátní know-how jim poskytují i čeští odborníci, píše Tereza Engelová na webu Hlídací pes.

Irák před několika dny oficiálně oznámil vítězství nad Islámským státem (IS) ve strategicky důležitém Mosulu. Blížící se definitivní konec této radikální sunnitské islamistické organizace je jistě důvod k radosti. Je ale opravdu co slavit? Znamená porážka jedné, byť silné teroristické skupiny také likvidaci celé její zvrácené ideologie? A co bude dál?

Indonésie byla dlouho považována za vzorný příklad země s tolerantním a liberálním islámem. Od té doby, co se tento nejlidnatější muslimský stát stal demokracií, jsou zde ale islámští fanatici paradoxně na vzestupu. Dobrá pověst jediné muslimské země, kde jsou si velká světová náboženství rovna, tak pomalu ale jistě bere zasvé.

Ještě před dvěma měsíci se na zahradě francouzského panství z 18. století, známého jako Château de Pontourny, proháněli nezletilí uprchlíci bez rodiny. Nyní se změní v deradikalizační centrum, vznešeně Centrum pro prevenci, integraci a občanství. Mladí začínající radikálové se v něm budou za zpěvu Marseillaisy učit milovat Francii.

Ani smrt vyhladověním pro stovky jezídů, ani křižování křesťanů, hromadné popravy šíitů či odpalování a bagrování jejich mešit a hrobek nebylo dostatečným impulzem pro to, aby americká (ale i britská veřejnost) opravdu zareagovala na hrozbu jménem ISIS. Tato fundamentalistická, teroristická organizace za necelých deset let své existence stihla vystřídat půltucet názvů, aby pak v rámci nesmírně úspěšné PR kampaně přiměla západní média poslušně papouškovat ten nejabsurdnější – Islámský stát, jako kdyby skupina militantních džihádistů měla symbolizovat islám globálně.