Pekaři Janu Mathysovi z nizozemského Haarlemu nelze upřít jisté osobní charisma, jímž dokázal oslovit stoupence reformace se sklonem k mystice, především novokřtěnce. A protože ti byli v Nizozemsku i v řadě německých měst pronásledováni, přišel Mathys na začátku roku 1534 do biskupského města Münsteru, kde našel svůj „nový Jeruzalém“, vyhlásil svobodu víry a život podle prapodivného výkladu Bible, odmítl pacifismus a hlásal názor, že útlaku se musí čelit násilím.

Fanatici z řad novokřtěnců se postupně dostali k moci, vytlačili nečleny komunity, katolíky a později i luterány. Přidaly se k nim i městské nižší vrstvy, jako byli řemeslníci, tovaryši a nádeníci, kteří v tom spatřili šanci na vzpouru proti obchodníkům a cechům. Katolický biskup Franz Waldeck převzetí moci radikály považoval za vyhlášení války a se svými žoldnéři město obléhal.

Mathys, který byl přesvědčen, že jej Bůh obdařil věšteckými schopnostmi, ohlásil na 5. dubna 1534 konec světa. V očekávání apokalypsy vyjel v tento den s dvanácti stoupenci z opevněného města v přesvědčení, že je druhým prorokem Gedeónem. Biskupova vojska mu odřízla cestu a vrhla se na něj. Podle dobových svědectví byl probodnut kopím, načež mu vojáci uřízli hlavu a rozsekali jej na kusy, které pak po sobě házeli. Hlava byla následně nabodnuta na kůl a genitálie přibity na městskou bránu.

Na Mathysovo místo poté nastoupil Jan Bockelson, známý jako Jan z Leidenu. V očekávání příchodu tisícileté říše Kristovy vyhlásil ve městě teokratické království a v létě 1534 se sám jmenoval všemocným králem Janem I. Bylo zrušeno soukromé vlastnictví, zkonfiskován veškerý soukromý majetek, zničeny všechny dluhopisy, zrušeny peníze, zavedeno společenství statků všech lidí a byla uzákoněna polygamie. Veškerá slušnost, cudnost, zdrženlivost a stud vzaly zasvé a ve městě zavládl teror a hladomor. Hrůzovláda münsterské komuny skončila 24. června 1535 a Jan z Leidenu byl po krutém mučení v lednu 1536 na náměstí v Münsteru popraven.