Turnbull Iky, jejichž kulturu v šedesátých letech zkoumal, nazval "lidmi bez lásky" vyznávajícími "kulturu sobectví". Dokonce navrhoval rozprášení jejich zhruba desetitisícové populace žijící na severovýchodě Ugandy u hranic s Keňou a Jižním Súdánem, aby se zlo, které z nich sálá, nemohlo dál dědit.

Své pozorování kmene shrnul v knize Horští lidé, kterou publikoval v roce 1972. To, co popisoval, vzbudilo pobouření: Podle Turnbulla tvrdému boji o přežití Ikové obětovali všechny lidské hodnoty – v jejich životě chyběla láska, laskavost, altruismus, poctivost i sentiment. Zůstalo jen sobectví v té nejhrubší podobě.  

Okrádali se navzájem o jídlo, muži vracející se z lovu úlovek raději prodali armádě a policii, než aby zasytili své hladovějící děti. Rodiny opouštěly své děti starší tří let, které se následně slučovaly do gangů, aby měly šanci přežít, starší členy rodiny také vyháněly, aby je nemusely živit… Turnbull byl šokovaný a s ním celý antropologický svět, Ikové se stali symbolem úpadku civilizace.

Prostě nic hezkého.

Ještě míň hezké ale je, že to vše neprávem! Uznávaný antropolog se mýlil a jejich jméno očernil nespravedlivě, jak ukázal nový výzkum. Tým vědců se na Iky znovu zaměřil v rámci projektu Lidská šlechetnost.

Jednoduchá hra ukázala pravdu

Ugandské etnikum studovala antropoložka texaské Baylorovy univerzity Cathryn Townsendová – s Iky strávila rok 2016 a pak se ještě v letech 2017 a 2018 krátce vrátila. A nestačila se divit, jak se skutečnost liší od toho, co Turnbull popisoval. Nejenže jsou Ikové úplně stejně velkorysí jako jiné ze stovek dalších skupin, které vědci podrobili experimentální hře.

Navíc jejich kultura obsahuje několik zvláštností, které naopak podporují štědrost. Mimo jiné Ikové věří, že jejich chování sledují pozemští duchové zvaní kijawika, kteří posuzují jejich štědrost a trestají ty, co se nedělí. Ostatně jedno z ických nejoblíbenějších rčení je prý "tomora marang", tedy "je dobré se dělit".

Kde tedy vážený pan Turnbull udělal chybu? Nevzal dostatečně v potaz fakt, že se mezi Iky pohyboval v době těžkých hladomorů. Krátkodobé výkyvy chování způsobené hladomorem tak interpretoval jako běžnou součást kultury. Kromě toho našli za uplynulých padesát let jeho kolegové i jiné menší "chybky" a "drobnosti", které mohly výsledný dojem zkreslit.

"Ikové jsou stejně kooperativní a velkorysí jako ostatní lidé po celém světě. Nezaslouží si pověst, kterou kvůli Turnbellově knize získali," shrnuje vedoucí projektu Lee Cronk, profesor na katedře antropologie Rutgersově univerzitě.

Ikové si tedy zaslouží velkou omluvu!