Podle Orlity by řada katolických biskupů chtěla mít ve své diecézi aspoň jednoho či dva exorcisty. Často to však není možné. Biskupové si podle Orlity stěžují, že nemají mezi svými kněžími vhodné lidi pro výkon této služby. „Nestačí mít dobrou teologickou přípravu a být dobrým knězem, abyste mohli dělat exorcistu - chce to ještě něco víc,“ řekl v rozhovoru nový předseda AIE.

Podle Orlity někteří věřící nemají jasnou představu o tom, kdo je a co může dělat vymítač ďábla. „Jsou tu i lidi, kteří se na nás obracejí, jako bychom byli dobrými čaroději, katolickými čaroději,“ řekl Orlita. Podle něj exorcisté mají za úkol zvýšit „kvalitu křesťanského života“ věřících.

V katolické církvi mohou vymítání ďábla praktikovat jen biskupové či kněží, kteří dostali od biskupa pověření. Orlita, který se narodil v roce 1970 v Ostravě, se podle svých slov stal exorcistou před zhruba 15 lety a nyní působí při brněnské diecézi.

Mezinárodní asociace exorcistů je podle informací na svých stránkách jediným podobným sdružením, které oficiálně uznává Vatikán. Má zhruba 900 členů, kteří jsou aktivními a pomocnými exorcisty. Zhruba polovina členů asociace působí v Itálii, v Česku jich je podle údajů sdružení 13. Obřad vymítání ďábla se zakládá na víře katolické církve, že ve světě působí satan a další zlí duchové.

Podle církevního historika Francise Younga praktika vymítání ďábla doprovází katolickou církvi téměř od jejích začátků. U věřících i církevních hodnostářů se těšila v minulosti střídavé oblibě. Exorcismus byl podle historika nejméně praktikován v 60. letech 20. století, pak se však díky aktivitám konzervativních kněží a věřících jeho popularita zvýšila. Šíření této praktiky podle Younga napomáhá v současnosti i rostoucí vliv biskupů z Afriky, Asie a Latinské Ameriky v katolické církvi. V těchto oblastech katolíci čelí tlaku konkurenčních evangelických a letničních hnutí.