Zpráva, která zasáhla jeho fanouškovskou základnu jako blesk z čistého nebe, přišla až po posledním vystoupení. „Pokud jste se s touto nemocí setkali či znáte někoho, kdo ji prodělal, víte, že život s ní může být neúprosně vyčerpávající, fyzicky i psychicky,“ napsal zpěvák na svých sociálních sítích. Jeho slova nesla tíhu bolesti, ale i klid v rozhodnutí mluvit pravdu.

„Bylo to osobní rozhodnutí. Zůstat, nebo odejít.“

Během turné, které bylo často označováno za „mdlé“ či „mechanické“, čelil Timberlake volbě, která může potkat každého tvůrce, každého, kdo něco tvoří navzdory vyčerpání: přestat koncertovat, nebo bojovat dál.

„Rozhodl jsem se, že radost, kterou mi vystupování přináší, zdaleka převáží nad prchavým stresem, který mé tělo pociťovalo. Jsem moc rád, že jsem pokračoval,“ vysvětlil. Jeho upřímnost rezonuje zejména v kontextu vlny kritiky, která ho v posledních týdnech zasypala. Málokdo tušil, že pod světly reflektorů bojuje s neviditelným nepřítelem.

Když bolest začne mít jméno

Lymská borelióza je bakteriální infekce přenášená klíšťaty, která může vážně poškodit nervový systém. A právě na nervovou bolest si Timberlake nejvíce stěžoval. „Cítil jsem obrovskou bolest nervů, šílenou únavu nebo návaly nevolnosti,“ přiznal. Diagnóza mu alespoň poskytla odpověď a směr, jak dál žít a tvořit.

Zpěvákův příběh je hlubokou připomínkou toho, že veřejnost vidí jen záblesky pozlátka, zatímco za scénou mohou zuřit války. A zároveň i důkazem, že odvaha mluvit o nemoci může změnit vyprávění z kritiky na pochopení, z bolesti na empatii.