Některé hausbóty jsou v zanedbaném stavu a žijí v ní chudí lidé, jiné byly nákladně restaurovány a působí téměř honosně. Na jejich palubě jsou i kanceláře, tělocvičny nebo restaurace. V jednom z nich žila se synem i egyptská spisovatelka Ahdáf Suvajfová, jejich hausbót byl ale určen k demolici.

„Je to jiný životní styl, jste zcela obklopeni přírodou. Řeka teče jen metr pod vámi,“ řekla Suvajfová. „Hausbóty byly vždy něčím neobvyklým. Generace Egypťanů a Arabů je považují za romantické,“ dodala.

Správa města začala s odtahováním hausbótů zpočátku týdne. Jednopatrové příbytky připevňuje ke člunům a tlačí je mimo město, jedna ze staveb se při tom zhroutila. Ministerstvo pro zavlažování tvrdí, že umístění plavidel je v rozporu se zákonem, a hodlá v započaté činnosti pokračovat.

Bez kompenzací

Mnoho obyvatel své plovoucí domy vlastní, ale v poslední době je podle jejich slov zaskočily zvýšené poplatky za parkování lodí u nábřeží a za přístup na břeh. Vláda navíc lidem, kteří přijdou o své domovy, nenabízí kompenzace.

Hausbóty na Nilu mají dlouhou a pestrou tradici, ty nejstarší se po řece plavily už v dobách faraonů. V osmanské době si bohatí egyptští pašové pořizovali hausbóty jako druhá sídla, kam zvali za zábavou hosty a břišní tanečnice. Během druhé světové války v nich bydlely britské jednotky, bývaly také místem tajných setkání a dostaly se i do několika filmů. V polovině 20. století jich tu byly stovky, dnes jich zbývá posledních třicet.