V souladu s požadavkem velké většiny občanů Spojených států se jmenuji císařem USA, prohlásil 17. září 1859 britský přistěhovalec a zkrachovalý podnikatel Joshua Abraham Norton. Svá slova nemyslel jako fór, ale smrtelně vážně. Politickou moc neměl žádnou, přesto vládl 21 let až do své smrti, a to nejen jako Jeho císařské veličenstvo Norton I., ale i jako samozvaný protektor Mexika.

Kdy a kde se narodil, nikdo přesně nevěděl. Někde v Anglii na londýnské periferii a někdy mezi lety 1810 až 1820 (s největší pravděpodobností 4. února 1818). V San Francisku se objevil v roce 1849 a na trhu s nemovitostmi zpočátku slavil slušné úspěchy. Zničila ho až neúspěšná spekulace, když Čína kvůli hladomoru zakázala vývoz rýže. Norton tušil, že této komodity bude brzy nedostatek, a tak koupil v Peru celý lodní náklad rýže v domnění, že tak získá monopolní postavení. To na první pohled vypadá jako skvělá strategie, nicméně podobný nápad měla i spousta dalších obchodníků, což ve finále způsobilo prudký pokles cen rýže a Norton byl na mizině. A možná mu také trochu přeskočilo, protože se rozhodl vzít to za jiný konec a založil si vlastní císařství.

Jeho blábol o tom, jak jedná v souladu s vůlí lidu, je koneckonců typický pro většinu diktatur, které touto formulí ospravedlňovaly kdejaké svinstvo – od krádeží ve velkém až po genocidu. V tomto případě však bylo jasné, že od tohoto lehce pomateného, ale neškodného mužíčka, který nedisponoval žádnou politickou mocí, rozhodně nebezpečí nehrozí.

Platil vlastními penězi a už zdálky jej zdravili policisté

V San Francisku v 60. a 70. letech 19. století se Norton stal součástí městského koloritu, korzoval po ulicích v parádní modré uniformě se zlatými nárameníky a pštrosím pérem na klobouku a bedlivě sledoval cvrkot kolem svých poddaných. V žádném případě nebyl tyran, takže si ho obyvatelé města rychle oblíbili. V obchodech, které navštěvoval, dokonce byli ochotni přijímat i jím vydávanou měnu.

Zároveň se vděčným soustem pro tisk staly jeho zábavné spory se skutečnými vládci v dalekém Washingtonu. Během svých pochůzek si Norton I. například všiml, že občané jeho říše nepožívají takové ochrany osob a majetku, jakou by si zasloužili. Vydal tedy dekret, v němž nařídil armádě okamžité vyklizení Kongresu. K velké nelibosti Jeho císařského veličenstva vojsko žádost ignorovalo. Úspěšný nebyl ani jeho edikt z roku 1869, v němž vyzval ke zrušení Demokratické a Republikánské strany.

Nortonovu oblíbenost mezi veřejností nejlépe demonstruje fakt, že když byl v roce 1867 kvůli svému duševnímu stavu zatčen, zahájil tisk masovou kampaň za jeho propuštění hodnou snad samotného prezidenta. Norton se tedy dostal na svobodu a od té doby mu policisté salutovali, kdykoli na něj natrefili.

Roztomile potrhlý vizionář

Byť to Norton I. evidentně neměl v hlavě zcela v pořádku, některé z jeho politických idejí byly přímo vizionářské. Navrhoval například vznik světového společenství národů, doporučoval ukončit veškeré náboženské nepřátelství nebo žádal stavbu mostu přes Sanfranciský záliv.

Nortona si v Kalifornii zkrátka vážili. Když v lednu 1880 zemřel, sdružení podnikatelů vybralo peníze, aby neskončil v chudinském hrobě. Deník San Francisco Chronicle o pohřbu napsal, že mezi truchlícími byly zastoupeny všechny společenské vrstvy - od kapitalistů po chudáky, od duchovních po chmatáky, od dobře oblečených dam po odrbanou sociální spodinu. Poslední sbohem mu přišlo dát téměř třicet tisíc lidí.

Fakt je, že jen málokterému vládci se podařilo spojit tolik lidí různého zamření a společenského postavení. Takže už jen proto si císař USA Norton I. určitě zaslouží své čestné místo v učebnicích dějepisu.

Císař Norton I. | zdroj: Wikipedia