Jeb Bush slibuje nemožné, Američané to ale moc neřeší

MAGAZÍN - Magazín autor: pal

V prezidentské kampani roku 2000 byl médii nemilosrdně pronásledován Al Gore za sérii triviálních skandálů, na které se už dnes docela zapomnělo. Málokdo si také vzpomene na to, že tehdejší prezidentský kandidát George W. Bush tehdy zvítězil díky ekonomickému plánu, který nakonec vůbec nevyšel. Něco podobného teď zažívají Spojené státy i v letošních primárkách na prezidentské volby v roce 2016. Zatímco se američtí novináři zajímají o e-maily Hillary Clintonové, návrhy na změnu daňové politiky, které přednáší Jeb Bush, je nechávají v klidu. 

Jeb Bush slibuje nereálná ekonomická opatření

Jeb Bush slibuje nereálná ekonomická opatření,zdroj: Profimedia.cz

Jen málokdo si dnes vybaví, jak probíhala prezidentská kampaň v roce 2000, ve které zvítězil jeden z nejméně oblíbených prezidentů USA George W. Bush. Ten mimo jiné Američanům sliboval zavést snížení daní pro ty nejbohatší.

V televizních projevech, debatách i reklamě obhajoval svůj plán tím, že z období růstu bude těžit především americká střední třída. Bush vyhrál volby, přebytky rozpočtu se nakonec přehouply do deficitu a slibovaný ekonomický boom se nikdy neuskutečnil.

Pro toho, kdo se ekonomikou zabýval více, to nebylo takovým překvapením. Reportéři a komentátoři se ale více zajímali o Ala Gorea a jeho „neuctivé“ chování během prezidentských debat.

Selžou američtí novináři i podruhé?

Zdá se, že Jeb Bush je důstojným nástupcem svého bratra, zvláště pokud se týká záliby v daňových úlevách. Tradiční političtí komentátoři např. z New York Times, nebo Washington Post sice jeho návrhy na snižování daní hodnotí jako populistické a odvádějí tak mnohem lepší práci, než v roce 2000, celkově má ale jejich hlas jen marginální dopad. Větší část amerických médií se raději zabývá diskusemi o kauze soukromých e-mailů prezidentské kandidátky Hillary Clintonové, 

V čem je Bushův plán nebezpečný? Především v tom, že je založen na lživých proklamacích. Bush tvrdí, že jeho daňový program pomůže Spojeným státům dosáhnout průměrný roční růst čtyři procenta. Dosáhnout toho chce federální aplikací změn, které jako guvernér aplikoval na Floridě.

Floridu přitom sám neskromně považuje za příklad ekonomického úspěchu. Bush dále tvrdí, že jeho plán je motivován vírou v "právo na růst" a touhou po lepší sociální mobilitě chudých Američanů. 

Horní jedno promile

Splnění tohoto cíle chce Bush dosáhnout snížením daně z příjmu z kapitálových výnosů z 23,8 na 20 procent, zastropováním dědické daně a rovněž snížením maxima daně z příjmu z dluhopisů z 39,6 procenta na 20 procent.

Jak už z popisu úlev vyplývá, takové změny by ulevily hlavně bohatším Američanům. Problém je, že střední třídy, o které Bush mluví nejhlasitěji, se dotknou jen okrajově. Nejpozitivnější dopad totiž budou mít na jedno promile nejbohatších obyvatel. Právě ti totiž získávají téměř polovinu příjmů z kapitálových výnosů.

Bush slibuje i další daňové úlevy, všechny jsou přitom příjmově progresivní v tom smyslu, že pro rodiny s vyššími výdělky bude daňové zvýhodnění výraznější. Republikánský kandidát chystá též daňovou amnestii pro nadnárodní firmy, u nichž v minulosti existovalo podezření z machinacemi s korporátní daní a další podobně zaměřené úlevy.

To vše je sice v souladu s republikánskou doktrínou, která vychází z toho, že vedoucí pracovníci, majitelé velkých obchodních podniků a jejich dědici jsou příliš zatíženi daněmi. Žádná z těchto změn ale nemá prakticky nic společného se sloganem "právo na růst", tedy alespoň v souvislosti s příjmy střední třídy.

Nižší daně na Floridě růst nezajistily

Bush ve svých návrzích argumentuje jednoduše: "Vím, že tyto změny fungují, protože už jsem je vyzkoušel dříve," píše ve svém předvolebním materiálu. "Jako guvernér Floridy jsem snižoval daně každý rok - obyvatelům tak zůstalo v peněženkách navíc 19 miliard dolarů. A ekonomika státu přitom rostla v průměru o 4,4 procenta."

Problém je ale v tom, že v době Bushovy vlády kulminovala na Floridě obrovská bublina trhu s nemovitostmi, která splaskla krátce po konci jeho druhého funkčního období. Právě ta způsobila velký růst HDP a přestože je možné, že se na vzniku bubliny podílely i Bushovy daňové úlevy, dlouhodobý dopad jejího splasknutí všechen předchozí růst vymazal. Důležité je rovněž to, že v průběhu Bushovy vlády na Floridě rapidně vzrostl počet obyvatel, a že HDP v přepočtu na hlavu už nepůsobí zdaleka tak přesvědčivě.

Zajistím čtyřprocentní růst, ale bude to něco stát

Také slibovaný růst o čtyři procenta, který Bush ve svém plánu slibuje, se jeví spíše jako zbožné přání. Nezávislí ekonomové odhadují, že americká ekonomika by v nejlepším možné případě mohla růst o 3 nebo 3,5 procenta.

Bush podle nich nemůže počítat s tak vysokým růstem jako na Floridě hlavně proto, že zatímco do jeho státu se mohli lidé kvůli daňovým úlevám formálně stěhovat, na celonárodní úrovni tento efekt fungovat nemůže.

Ekonomové (včetně těch z Bushova týmu) odhadují, že daňové změny navrhované republikánským kandidátem způsobí snížení příjmů federálního rozpočtu o 3,4 bilionu dolarů během prvních 10 let.

Server Vox.com srovnává tuto částku s ciframi, které by bylo nutné zaplatit za realizaci některých návrhů ze strany demokratů a dochází k tomu, že všechny sociální programy, zrušení školného na univerzitách, opravy dálnic a budování železnic, které navrhují demokratičtí kandidáti, by byly dohromady více než o polovinu levnější, než Bushův plán.

Tagy: zahraničí Spojené státy americká politika americké prezidentské volby 2016

Zdroje: Vlastní,www.vox.com