Jana Hlaváčová zemřela 13. ledna, bylo jí 85 let. Poslední léta žila kvůli nemoci v ústraní.

Na zesnulou herečku jako první zavzpomínal jménem bývalých studentů herectví Ivan Trojan. Uvedl, že Hlaváčová jako vyučující na DAMU měla opravdový zájem o ostatní, nikdy nechodila do školy s „blbou náladou“ a starala se, aby její studenti dostali dobré angažmá či příležitost v rozhlase nebo televizi. Byla člověkem s velkým srdcem a otevřenou náručí, který vždy myslel víc na druhé než na sebe, řekl.

Generální ředitel Národního divadla Jan Burian připomněl její slavné divadelní, filmové a televizní role. Ocenil, že byla nejen mimořádnou herečkou, ale také výbornou a empatickou kantorkou budoucích herců. Její postavy byly podle něj dojemné, ale podobně jako ona sama se nikdy nad sebou nedojímaly. „Všechno, co mohla rozdat, nám dala... Nikdy nechtěla být vzorem, ale přesto se jím stala,“ prohlásil Burian.

Jana byla krásná žena a úžasná herečka, svědomitá, pracovitá, plná energie, elánu a dobré nálady, která se také starala o rodinu a domácnost, uvedla herečka Taťjana Medvecká. Pro ni a její generaci byla Hlaváčová modlou, „něco jako bohyní“. „Byla věrohodná a autentická, ať hrála královnu nebo správcovou,“ podotkla. „Opravdová hvězda bez hvězdných manýrů,“ prohlásila o své kolegyni a přítelkyni. Společné divadelní zážitky v Česku i na Slovensku, ale také účast v herecké stávce během revolučních událostí listopadu 1989 připomněla Emília Vášáryová.

U rakve vystavené na jevišti se střídali jako čestná stráž herci všech generací, mezi nimiž byli například Jiřina Bohdalová, Petr Štěpánek, Svatopluk Skopal, Ondřej Kepka nebo Dagmar Veškrnová. V zaplněném divadle se objevili také Jiří Lábus, Hynek Čermák, zpěvačka Lucie Bílá nebo režisér Jiří Strach. Mezi proslovy pořadatelé na velké obrazovce nad jevištěm promítali fotografie a videoukázky z bohaté kariéry Hlaváčové. Petr Kostka zarecitoval z báseň Jaroslava Seiferta Tíha hlíny. Na závěr zazněla státní hymna.

Členkou činohry Národního divadla byla Hlaváčová v letech 1965 až 1990, poté byla 20 let v angažmá Divadla na Vinohradech. Pražská rodačka Hlaváčová patřila k nejvýraznějším českým herečkám poválečné éry. Během své bohaté kariéry zvládala komedie i dramata v divadle i filmu, diváci si ji pamatují také z řady televizních inscenací a seriálů. Díky svému zajímavému a kultivovanému hlasu se výrazně prosadila v dabingu a rozhlase. Své herecké zkušenosti předávala studentům herectví na DAMU.

V březnu 2013 Hlaváčová převzala Thálii za celoživotní mistrovství. V roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v tomto oboru.

Hlaváčová, která se v posledních letech potýkala s Parkinsonovou chorobou, žila na sklonku života v ústraní. V jejím prvním manželství s kolegou Jiřím Michným se narodila dcera Tereza. Jejím druhým mužem byl herec Luděk Munzar, který zemřel před pěti lety. Úspěšný herecký pár měl dceru Barboru, která je rovněž úspěšnou herečkou.