Jak veřejnému ochránci práv narostla druhá hlava

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Poslanecká sněmovna stojí před úkolem zvolit nového zástupce veřejné ochránkyně práv. Ten dosavadní, Stanislav Křeček, by chtěl ve své funkci pokračovat. Právě jeho působení poukázalo na nedostatky zákona, podle něhož úřad funguje. V čem je pozice zástupce ombudsmanky tak problematická?

Stanislav Křeček

Stanislav Křeček,zdroj: Michal Klíma / MAFRA / Profimedia

Na začátku dubna končí funkční období zástupci veřejné ochránkyně práv Stanislavu Křečkovi. Samotné ombudsmance Anně Šabatové mandát vyprší až o necelý rok později - v únoru 2020. Šabatová se na rozdíl od Křečka už o dalších šest let ve funkci ucházet nechce. Bývalý dlouholetý poslanec a předseda Sdružení nájemníků ČR by rád jako zástupce ombudsmanky pokračoval a od prezidenta Miloše Zemana má již údajně přislíbenou nominaci na další funkční období.

Pro úplnost dodejme, že v roce 2013 byl Křeček na zástupce veřejného ochránce navržen prezidentem Václavem Klausem i Senátem a o rok později byl prezidentem Zemanem, a stejně tak horní komorou parlamentu nominován na post ombudsmana. Sněmovna, která veřejného ochránce i jeho zástupce volí, ale dala ve druhém kole volby přednost Šabatové.

Křeček v souvislosti s nadcházející volbou ombudsmančina zástupce na svém facebookovém profilu minulý týden uvedl, že nepovažuje za vhodné, aby několik měsíců před volbou nového veřejného ochránce byl teď volen jeho zástupce, aniž by na to měl nový ombudsman nějaký vliv. Zdůraznil, že jeho zkušenosti potvrzují, že to práci veřejného ochránce může komplikovat. V kontextu celé situace zní tato zmínka skoro až tragikomicky.

Podstatné však je, že Křeček nabízí řešení, jak problému předejít: "Uvědomuji si svůj věk a své možnosti, a proto jsem presidentovi poděkoval za příslib nové nominace a současně mu sdělil, že pokud budu znovu zvolen, po volbě nového ombudsmana jsem připraven na funkci resignovat a umožnit tak potřebné změny v právním postavení této důležité funkce," píše zástupce veřejné ochránkyně.

Od Křečka je to vcelku zajímavý postoj: nechat se ve svých 80 letech navrhnout do vedení významného úřadu a v případě zvolení se postu po necelém roce vzdát a tvářit se přitom nanejvýš konstruktivně jako někdo, kdo jedná v nejlepším zájmu úřadu veřejného ochránce práv.

Rezignace v necelé jedné šestině

První potíž je v tom, že si svoji rezignaci může kdykoli rozmyslet, takže by sice mohl být zvolen s ohledem na to, že funkci brzy opustí, ale ve skutečnosti by z ní mohl odejít až po skončení svého mandátu v 86 letech. Nějaký důvod k tomu, aby své rozhodnutí přehodnotil, se vždycky najde.

Stačilo by, aby počkal, kdo se stane veřejným ochráncem po Šabatové. Vyloučit nelze ani to, že se sám Křeček bude o funkci znovu ucházet, pokud by ho prezident nebo Senát navrhli. A buď se může odvolat na to, že jde o člověka, se kterým se bude dokonale doplňovat a tvořit s ním skvělý tým, takže nemá smysl, aby rezignoval, anebo naopak, že dotyčný je příliš jednostranně zaměřený a bude dobré, když ho bude vyvažovat někdo s odlišnými názory.

Nakonec Křečkův manévr, kdy tvrdí, že se funkce za necelý rok vzdá, a dokonce uznává, že by ombudsman měl mít vliv na výběr svého zástupce, může sledovat především zvýšení jeho šancí na další zvolení. Přece jen na těch pár měsíců se už snadněji přimhouří oko nad jeho vysokým věkem, který pro leckteré poslance či poslankyně může být argumentem pro to, aby raději dali přednost někomu jinému.

V každém případě nedává moc velký smysl volit někoho, kdo deklaruje, že svůj mandát bude vykonávat jen necelou šestinu doby. Mnohem lepší je rovnou zvolit někoho, kdo je ochotný být zástupcem veřejného ochránce celé funkční období, než příští rok volbu znovu opakovat.

Zástupce jako protiváha k veřejnému ochránci

Působení Šabatové a Křečka dlouhodobě provázely spory. V první řadě se neshodli na samotném pojetí úřadu, který společně reprezentují. Oba ho vnímají odlišně. Ombudsmanka už v minulosti upozorňovala na to, že právní úprava veřejného ochránce a jeho zástupce je špatně zvolená, protože pokud zástupce hlavu úřadu nerespektuje a veřejně se vyjadřuje protichůdně ke stanoviskům celého úřadu, ombudsman nemá nástroj, jak dosáhnout souladu.

Podle Šabatové by bylo ideální, kdyby si ochránce navrhoval svého zástupce sám a sněmovna by mu ho buď schválila, nebo neschválila. To by napomohlo tomu, že by vedení úřadu fungovalo jako jeden tým, který je ve shodě.

To, že by zástupce veřejného ochránce byl zvolen až po volbě nového ombudsmana, čehož chce Křeček dosáhnout svou rezignací, ve výsledku nemusí vést k ničemu. Nikde není psáno, že poslanci a poslankyně, a v neposlední řadě i prezident a Senát, kteří nominují po dvou kandidátech na tento post, vyslyší přání veřejného ochránce, jakého zástupce by si vedle sebe přál. Ombudsman tak na výběr svého zástupce žádný vliv mít nemusí.

Za současných podmínek může úřad fungovat bez sporů jen tehdy, pokud zástupce veřejného ochránce nemá potřebu se veřejně projevovat odlišně než ombudsman a jeho úřad, a vyvine v tomto ohledu nadstandardní vůli a respekt vůči veřejnému ochránci.

Jestliže senátor za ODS Tomáš Jirsa, jak informoval Deník N, chce na zástupkyni ombudsmanky navrhnout právničku Kláru Samkovou s argumentem, aby úřad ochránkyně práv byl vyrovnaný a že Samková bude dobrou protiváhou Šabatové, jde o pravý opak.

Harmonický celek, nebo dvouhlavý úřad

Problém je v tom, že ochránce i jeho zástupce jsou voleni stejným způsobem, a jejich legitimita je tedy totožná, takže ombudsman nemá žádnou páku na to, aby přiměl svého zástupce respektovat svoji vůli. Snad kromě toho, že by mu zřejmě nemusel přidělit žádnou konkrétní agendu. Minimálně ve veřejnému prostoru by však případně Samková jako protiváha Šabatové sloužit mohla. Ostatně nedělala by nic jiného než Křeček, který tímto způsobem působí už léta, což vyvolává zmiňovaný nesoulad.

V roce 2017 Křeček v rozhovoru pro Tiscali.cz prohlásil: "Byl jsem navržen Senátem, navržen prezidentem, byl jsem zvolen. Bez ohledu na to, zda mi bude, nebo nebude svěřena agenda, odpovědnost za úřad cítím a musím dělat zástupce podle svého přesvědčení. Nemohu se zpronevěřit tomu, že jsem byl zvolen se svými názory. Mám právo je prosazovat. Proto jsem tam byl zvolen, za svoje názory."

Na námitku, že dochází k rozporu, kdy dva představitelé jednoho úřadu říkají navenek něco jiného, pak odpověděl: "Tak si lidé musí vybrat, jakého chtějí ochránce. To si prostě lidé musí vybrat, kterému názoru dají přednost."

Místo aby úřad ombudsmana fungoval uvnitř i navenek jako harmonický celek, při pohledu zvenčí působí spíše rozpolceně. To se v dohledné době nezlepší, pokud kritériem při výběru zástupce bude, aby jeden reprezentant úřadu vyvažoval druhého, nebo pokud na sebe takovou roli zvolený zástupce vezme, a bude si tak počínat.

Tagy: Senát ČR ODS Česko domácí ombudsman lidská práva český prezident česká politika české zákony Poslanecká sněmovna ČR rasismus a diskriminace

Zdroje: Vlastní