Zakladatel schwarzenberského dominia v jižních Čechách Adam František Karel Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (1680 - 1732) se narodil 25. září 1680 v rakouském Linci coby druhorozený syn Marie Anny ze Sulzu a knížete Ferdinanda Viléma Eusebia ze Schwarzenbergu, nazývaného za jeho obzvláštní nasazení v době morové epidemie poněkud děsivým přídomkem Morový král. (Pro zajímavost - počínaje jeho osobou hovořili všichni Schwarzenbergové česky.)

Malý Adam František byl už v devíti letech vyslán do Prahy na studia. Po jejich skončení následovala tradiční kavalírská cesta, při níž mladík poznával Itálii, Francii a další evropské katolické země. Vzdělání spolu s nabytými zkušenostmi zúročil v dvorské službě hned pro tři císaře - Josefa I., Leopolda I. a Karla VI., který později osudově zasáhl do jeho života.

První vévoda krumlovský

Adama nečekala jen kariéra císařského úředníka, zúčastnil i vojenských akcí, ovšem především musel hospodařit. Po smrti staršího bratra a otce totiž ležela starost o rozsáhlé rodové panství pouze na jeho bedrech. Teprve třiadvacetiletý mladík hospodařil kupodivu dobře a rád. Zajímalo jej lesnictví, rozvoj metalurgie, postaral se o obnovení těžby stříbra.

Jakožto typického barokního kavalíra jej neminuly ani zájmy umělecké. Jihočeskou Hlubokou přestavěl v barokním stylu, vybudoval lovecký zámeček Obora, v později získaném Českém Krumlově byly jeho dílem známý Maškarní sál, zimní jízdárna, most přes medvědí příkop aj.

Pomalu a jistě se Adam František zařadil mezi nejvlivnější muže panovníkova dvora. Zastával post císařského dvorního maršálka, tajného rady a posléze nejvyššího podkoního Karla VI., který mu udělil i prestižní Řád zlatého rouna. Navíc se Schwarzenberg stal univerzálním dědicem svojí tety kněžny z Eggenbergu, čímž získal titul vévody krumlovského i Český Krumlov s přilehlými majetky. Šťastný to muž. Jedno mu však stále chybělo - pokračovatel rodu.

Nepříliš šťastné manželství

Adam František byl sice ženatý s princeznou Eleonorou Amálií z Lobkovic (1682-1741), leč manželé si nejen nerozuměli, ale dokonce žili odloučeně. Svatba, která se konala koncem roku 1701, nebyla zjevně z nejšťastnějších.

Snad i proto, že mladý Schwarzenberg měl původně v srdci jinou. S hraběnkou Marií Charlottou z Althanu se seznámil v paláci císařského vyslance v Římě, tajně si slíbili manželství a dokonce si už vyměnili prstýnky. Když se vše prozradilo, povolal rozčilený otec nezdárného syna urychleně domů a snažil se o anulaci nepohodlného závazku. Úspěšně. Sám císař prohlásil slib manželství za neplatný, navíc udělil Adamovi pokutu 40 000 zlatých, z nichž většinu obdržela rodina poškozených Althanů. A mladík se téhož roku musel oženit s Eleonorou.

Není tedy divu, že vztahy novomanželů nebyly právě vřelé. První potomek přišel na svět teprve po pěti letech. Dcera Marie Anna byla sice dítkem roztomilým, leč napjatě očekáván byl syn. Adam František byl posledním mužským potomkem rodu, čímž hrozilo, že s jeho osobou vymřou Schwarzenbergové po meči. Zvláště když zanedlouho došlo mezi manželi k vážné roztržce a následné odluce.

Vzhledem k vysokému postavení Adama Františka u dvora nebyl však podobný skandál tolerován, a kníže byl nucen přijmout manželku nazpět. Ovšem jen formálně. Oba rozhádaní partneři stále pobývali odděleně, Adam ve Vídni a Eleonora na Hluboké. Tady se scházela společnost, konaly hony a domlouvaly svatby, jako třeba sňatek jejich jediné, již patnáctileté dcery s bádenským markrabětem Ludvíkem Jiřím. Ten se sice vydařil, leč základní rodový problém přetrvával. Mužský potomek nikde. Nakonec musel zasáhnout - světec.

Právě u hrobu tehdy ještě nesvatořečeného Jana Nepomuckého v pražské Svatovítské katedrále se totiž oba po léta rozvadění manželé roku 1721 zcela náhodně sešli. A tady se také konečně usmířili. Výsledkem byl vytoužený syn Josef Adam Jan Nepomuk (1722-1782), který se o rok později již čtyřicetileté kněžně narodil.

Císařský výstřel "trochu" vedle

Od té doby je nejznámější český světec Jan Nepomucký, o jehož svatořečení se kníže Adam významně zasloužil, patronem schwarzenberského rodu, a všichni prvorozenci v mužské linii Schwarzenbergů nosí coby doplňkové jméno Jan Nepomuk.

Rodová katastrofa byla zažehnána, manželské štěstí obnoveno. Adam František se mohl v klidu věnovat službě císaři i svým oblíbeným lesům, které považoval "za bezesporu nejkrásnější poklad celého království Českého, který musí být udržován a pěstován". A lovům. Jeden z nich se mu stal osudným.

Když roku 1732 pobýval císařský pár na léčení v Karlových Varech, kníže Adam je doprovázel při zpáteční cestě do Vídně. Zastávka v Brandýse nad Labem s vyhlášenou oborou nemohla chybět. 10. června se všichni zúčastnili velkého honu na jeleny. Rozestavění lovců bylo tak nešťastné, že když silně krátkozraký císař Karel VI. vystřelil, trefil namísto zvířete Adama ze Schwarzenbergu, stojící o šedesát metrů dál. Rána byla smrtelná. Střela potrhala vnitřnosti a ledvinu a uvízla v boku.

Hon byl ukončen, Adam převezen do brandýského zámku a uložen v pokoji správce. Silně rozrušený panovník prý zahodil klobouk i s parukou a chtěl raněného urychleně navštívit. "Ať císař neráčí ke mně chodit a ať se nad tímto neštěstím netrápí, neboť to byla vůle Nejvyššího, aby se tak stalo," vzkázal mu Schwarzenberg. 

Nebohému knížeti zavolali kněze, a potom už Adam očekával svůj konec pouze ve společnosti osobního myslivce a komorníka, který zapsal poslední slova umírajícího: "Zaměstnávám tolik lidí, a teď musím bídně ležet v cizí posteli a nemám u sebe nikoho jiného než svého myslivce. Tak je to s námi lidmi. Jsem zcela mokrý a nemám ani jedinou košili na převléknutí. Ježíši Spasiteli! Posilni mne a smiluj se nade mnou!"

Na dálku požehnal ženě i dětem, a prosil císaře za svou rodinu i poddané. "Prosím Vaše Veličenstvo, aby tato země na to nedoplatila." a "Ať císař nemá tento můj osud Čechům za zlé!" (Česká šlechta se totiž obávala, aby panovník kvůli této události na Čechy nezanevřel).

Barokní kavalír Adam František ze Schwarzenbergu zemřel v Brandýse nad Labem 11. června 1732. Nakonec si neodpustil štiplavou poznámku: "Já jsem tušil, že ten krátkozraký velbloud ještě přivodí neštěstí." Kající se císař prý od té doby používal lorňon o sedmi dioptriích.