Gustáv Husák byl symbolem normalizace, doby morálního i ekonomického úpadku v sedmdesátých a osmdesátých letech, která vystřídala dobu naděje a uvolnění. Stál v čele režimu, který zavedl tuhé pořádky, věznil politické odpůrce a bezpodmínečně se podřídil sovětskému vedení.

Řídil československé komunisty a k tomu byl prezidentem. Čtrnáct let pronášel z Hradu svou federální hatmatilkou dlouhé a nudné novoroční projevy. "Drahí spoluobčania, vážené súdružky a súdruhovia..."

Abdikoval desátého prosince 1989 na Den lidských práv, která jeho režim permanentně porušoval. Hrad definitivně opustil poté, co jmenoval vládu národního porozumění Mariána Čalfy, v níž vedle komunistů zasedli zástupci opozice, které do té doby nazýval "odpadlíky".

Tím se éra Gustáva Husáka uzavřela.

Za sovětské Slovensko

Za komunistů se vyprávěl vtip:

Otázka: Znáte tři nejvýznamnější Slováky? Odpověď: Ľudovít Štúr – vytvořil spisovný jazyk, Jozef Tiso – založil Slovenský štát, Gustáv Husák – připojil k němu Čechy a Moravu.

zdroj: YouTube

Husák ale ve skutečnosti chtěl kdysi Slovensko zapojit do jiného svazku. Krátce před tím, než propuklo Slovenské národní povstání, poslal dopis sovětskému vůdci Josifu Stalinovi, v němž napsal: "Kdyby dnes byla dána Slovákům možnost hlasováním rozhodnout, kam chtějí státoprávně patřit, aspoň sedmdesát procent by hlasovalo pro připojení k Sovětskému svazu, snad dvacet procent za Československo."

Cifry si soudruh pochopitelně vycucal z prstu.

Později Husák tvrdil, že se dopisem pouze snažil vyvíjet tlak na československou exilovou vládu v Londýně. Prý ji chtěl přimět, aby uznala slovenské národní požadavky a poskytla Slovákům větší autonomii.

Větší než Jánošík

Jenže myšlenka na Slovensko coby sovětskou republiku byla mezi slovenskými komunisty rozšířená a Husákův dopis Stalinovi nebyl jedinou zmínkou pozdějšího prezidenta o integraci Slovenska do východního impéria. V povstaleckém týdeníku Nové Slovo v září 1944 Husák tvrdil:

"Je třeba otevřeně říci, že slovenský lid by nadšeně uvítal, kdyby mezi námi a ostatními slovanskými národy, jmenovitě mezi Slováky a Rusy, nestály hranice s celníky…" V závěru článku položil čtenářům otázku: "Proč máme hledat spásu v Benešovi, když osvědčený recept je u Stalina?"

zdroj: YouTube

Stalin se však nakonec "uskrovnil" a spokojil se s Podkarpatskou Rusí. Slováci tak po válce mohli mluvit v rodném jazyce a psát latinkou, ne ruskou azbukou.

A ještě ke vtipu o největších Slovácích. Nemá daleko k realitě. V anketě "Najväčší Slovák", která hledala nejvýznamnější osobnost slovenských dějin, se Husák kvalifikoval do první desítky a nakonec obsadil pěknou sedmou příčku. Tři místa před Jánošíkem!

Zmíněný národní buditel Ľudovít Štúr ho přeskočil (skončil druhý) a válečného zločince Jozefa Tisa pořadatelé z hlasování pro jistotu vyloučili.

V anketě zvítězil ten, kdo táhl Slováky, na opačnou stranu než za války Husák a nikdy jinam – jeden ze zakladatelů Československa Milan Rastislav Štefánik.

Nacionalista, pragocentrista?

Po válce se zase Husák, chladný manipulátor a kariérista, pasoval na hlasatele široké slovenské autonomie v Československu. Když ale slovenští komunisté v roce 1946 prohráli volby (většinu na Slovensku získala Demokratická strana), spojil se s komunisty v Praze a začal hlásat novou víru – stát Čechů a Slováků se silným centrem.

Během převratu v únoru 1948 působil na Slovensku jako předseda sboru pověřenců, tedy v pozici srovnatelné s pozdějším slovenským premiérem. Ani služba straně mu však nepomohla při stranických čistkách koncem čtyřicátých let.

Husák se stal jednou z obětí totalitního systému, který sám budoval. Od svých komunistických souputníků dostal cejch buržoazního nacionalisty. Soud ho poslal do vězení s doživotním trestem.

Důvod byl nasnadě: Klement Gottwald a jeho parta nepotřebovali po roce 1948 na Slovensku sebevědomé a inteligentní politiky, byli pro ně nebezpeční. Stačili jim poslušní úředníci, fízlové a udavači.

Brežněvův sluha

V roce 1960 byl Husák díky amnestii propuštěn. Poté i rehabilitován, což mu umožnilo nástup do vedení komunistické strany i na Pražský hrad.

Svůj vzestup založil Husák mimo jiné na podpoře reforem Alexandra Dubčeka. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy a po návratu z Moskvy, kde českoslovenští komunisté podepsali protokoly legalizující okupaci Československa, prohlásil: "Stojím pevně za Dubčekovou koncepcí, byl jsem při její tvorbě. Budu ji pevně podporovat, buď s ním budu stát, nebo odejdu."

Krátce poté, co ho komunisté v roce 1969 zvolili za Dubčekova nástupce, však odletěl do Moskvy, aby sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi oznámil bezpodmínečnou kapitulaci a slíbil poslušnou sovětskou gubernii.

Ide to do hajzlu, súdruhovia!

Husákův normalizační režim se kromě pronásledování a věznění politických odpůrců vyznačoval politikou centrálně plánovaného růstu. Jejím důsledkem byly na jedné straně přeplněné sklady plné nepotřebného zboží, na straně druhé obchody, kde žádané zboží chybělo.

Husákův hrob | zdroj: Profimedia

Výsledkem splněných pětiletých plánů pak byly vypleněné zdroje, zdevastované životní prostředí a zaostávající ekonomika, ve které chyběly investice.

Říká se, že v osmdesátých letech byla na Husákovi, postiženém několika mrtvicemi, patrná demence. V říjnu 1989 na zasedání předsednictva ústředního výboru KSČ však prezident projevil duchapřítomnost, když na soudruhy apeloval: "Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do hajzlu? Robte niečo!"

Poté, co desátého prosince jmenoval federální vládu národního porozumění, Gustáv Husák v konverzaci s premiérem Mariánem Čalfou pravil, že "socialismus u nás nadobro skončil".

Klobouk dolů, také to byl duchapřítomný úsudek!