Ostatky někdejších československých legionářů i proto budou postupně končit na novém pietním místě, v osáriu u zdi hřbitova nedaleko pravoslavné kaple. První dvě exhumace legionářských hrobů již proběhly koncem prosince.

Nikolaj Alexandrovič Chodorovič (15.12.1857- 21.7.1936), ruský generál, jeden z iniciátorů vzniku České družiny, přímého předchůdce Čs. legií na Rusi. | zdroj: Správa pražských hřbitovů

"V jednom případě byl u těla nalezen fragment límcového označení s příslušností k 4. čs. střeleckému pluku a Československá medaile Vítězství. Oba předměty byly uloženy k exhumovaným ostatkům. Než bude dokončeno nové osárium, jsou ostatky ukládány v exhumačních rakvích v našem depozitu," říká historik Adam Hájek, který má ve Správě pražských hřbitovů na starosti administraci válečných hrobů.

"Správa hřbitovů dbá na pietu, ale je jasné, že se hrobová místa i v 'legionářském oddělení' 19 a 21 budou uvolňovat. Víme i o tom, že zájem o tato místa v blízkosti pravoslavné kaple je veliký," říká Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské.

Asi 120 legionářů 

HlídacíPes.org už v dřívějších textech popsal zájem nových Rusů žijících v Česku o hrobová místa co nejblíže pravoslavné kapli.

"Mezi novými Rusy v Česku panuje mínění, že čím blíže je člověk pochován k pravoslavnému chrámu, tím větší vážnost měl. Není to sice tradice pravoslaví, ale takto to oni dnes vidí: co nejblíže kostelu, pokud možno u hlavní aleje, ne někde v páté desáté řadě. Chtějí mít ty hroby takto na očích," říká Igor Zolotarev, předseda spolku Ruská tradice a šéfredaktor rusky psaného časopisu Ruské slovo.

Na náklady nových nájemců hrobových míst musí proběhnout exhumace, ostatky pak postupně skončí právě v plánovaném novém pietním místě, v osáriu.

"Dle našich záznamů zde byli pohřbíváni bývalí legionáři a důstojníci společně s vojáky československé armády, kteří zahynuli v průběhu vojenské služby, a váleční invalidé. V současné době se tedy jedná o většinou neproplacené hroby, na něž se však nevztahuje žádná právní ochrana, protože se nejedná o válečné hroby dle zákona 122/2004 Sb. Všichni pohřbení zemřeli v období míru," říká historik Adam Hájek ze Správy pražských hřbitovů.

Socha legionáře Čeňka Klose. | zdroj: HlídacíPes.org

Jak dodává, do dnešní doby se hroby dochovaly právě díky "kolegyním ze Správy Olšanských hřbitovů", které je – právě kvůli poznámce legionář či válečný invalida – dále nepronajímaly.

"Postupem času toto pohřebiště ztratilo pietní ráz a většina těchto hrobů je nyní neoznačená a neudržovaná. Není v našich silách a možnostech zjednat nápravu, proto jsme oslovili Čs. obec legionářskou, zda by neměla zájem vybudovat nové osárium, kam by byli postupně tito zesnulí přemístěni, a dostalo se jim tak náležitého pietního uložení," dodává Hájek.

Vedle opuštěných hrobů je na Olšanech stále i dost těch, o něž se stále starají potomci legionářů, jako jsou například rodinné hrobky generála Kutlvašra či generála Syrového. Postaráno je třeba i o hrob muže s kontroverzní životní historií Radola Gajdy.

"Jde o rodinné hroby, kde nehrozí jejich likvidace. Na druhé straně je tam pohřbeno i dost někdejších ruských emigrantů, jsou tam lidé, kteří zemřeli bez potomků a o hroby se už roky nikdo nestará. Jsou to vlastně jen kupičky, často i bez náhrobku a jména," říká Charfreitag.

Rusko a kosti na skládce

V roce 2014 Československá obec legionářská adoptovala hroby sedmi vybraných legionářů. Za hrobová místa platí pravidelný nájem a v rámci adopce povinně podle potřeby udržuje a opravuje náhrobky. Ani zánik takových legionářských hrobů nehrozí.

"Vychází to z komunikace s historiky z Olšanských hřbitovů, kteří pro nás vytipovali zajímavé osoby. Příkladem je generál Nikolaj Chodorovič nebo generál Jiří Mackevič, který velel dělostřelectvu. Dalším je třeba Čeněk Klos. Jeho hrob byl pro nás nejnákladnější, protože bylo nutné investovat do restaurování pískovcové sochy na jeho náhrobku," vypočítává Charfreitag.

Většina ostatků někdejších legionářů má ale postupem času skončit na zmíněném novém čestném pohřebišti. Náklady na vznik osária ČSOL odhaduje na řádově stovky tisíc.

"O konkrétní podobě ještě jednáme. Mělo by být ale u zdi hřbitova nedaleko současných hrobů, zamýšlený rozměr je asi tři krát šest metrů s kapacitou zhruba pro 200 malých rakví s ostatky. Naše vize je, že bychom zachovali i soupis jmen, i když to bude de facto hromadný hrob," přibližuje plán Jiří Charfreitag, který je v legionářské obci odpovědný za projekt Legie 100.

Projekt mezi lety 2014 – 2020 připomíná historii československých legií. Součástí akcí je například speciální expozice v legiovlaku, přednášky pro školy, putovní výstavy, ale právě i péče o pietní místa spojená s legiemi doma i v zahraničí.

"Předběžně máme za to, že na Olšanech je v odděleních 19 a 21 pochováno asi 120 legionářů; spolu s dalšími je to asi 200 lidí. Snažíme se najít nějaké řešení, jak uctívat dále jejich památku. Z našeho hlediska k tomu tedy Správa pražských hřbitovů přistupuje rozumně. Což je v kontrastu s tím, jak se k hrobům někdejších našich legionářů často chovají v Rusku. Třeba hroby v Samaře kvůli stavbě nákupního centra vybagrovali a odvezli na skládku," říká Charfreitag. 

V Rusku se podle něj vnímání událostí spojených s československými legiemi i po sto letech hodně liší. "Jsou oblasti jako právě třeba Samara nebo Lipjagi, kde jsou legionáři vlivem propagandy dodnes vnímaní jako ti zlí a špatní. Naopak třeba Ural je nám hodně nakloněn," podotýká Charfreitag.

V tom, že o hrobová místa po legionářích mají eminentní zájem právě Rusové žijící v Česku, ale žádný problém nevidí:

"Pravoslavné Rusko navazuje na carské Rusko, s nímž legionáři problém neměli. Otázkou je, k čemu se hlásí dnešní takzvaní noví Rusové. Ale rozhodně bych v jejich zájmu o tato hrobová místa nehledal nic nepřátelského."

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky