Současné rozložení na geopolitické mapě světa je roztříštěné. Tradiční ekonomické velmoci skupiny G7 (USA, Japonsko, Německo, Velká Británie, Francie, Itálie a Kanada) nadále platí za těžké váhy, nicméně dominantní silou zůstávají jen Spojené státy. Japonsko se opět dostalo do recese a Evropská unie nemluví jednotně. 

Skupina světových ekonomik G20 byla hned od svého prvního summitu v roce 2008 považována za nadbytečný diplomatický dýchánek. Nutnost pozvat k jednacímu stolu nejen rychle rostoucí Čínu, Brazílii a Indii si však vznik toho tělesa vyžádala. Problém skupiny G20 tkví v tom, že jednotlivé členské země jsou odlišně strukturované a mluví různými ekonomickými jazyky.

Pro multilaterální vyjednávání jsou efektivnější regionální uskupení jako Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a pro širší politickou a hospodářskou spolupráci zase spíše Asijsko-pacifické hospodářské společenství (APEC). Dnes to platí více než kdy jindy. Pomyslný střed ekonomické gravitace se přiblížil Pekingu.

Přesto se už dlouho mluví o tom, že hromadná setkání desítek diplomatů a ekonomických špiček nejsou efektivní. Konstruktivnější mají být spíše menší multilaterální jednání. Summity všech tří zmíněných těles, které se konaly v druhém listopadovém týdnu, tento mýtus částečně vyvrátily. Událo se tak přitom výhradně na asijské straně Pacifiku. Jednání byla nejen plodná, ale překvapivě silně z nich vyšly země euro-atlantického regionu a především USA.

Dohody o budoucích dohodách

Summity APEC a ASEAN, které probíhaly částečně souběžně v Pekingu a barmském hlavním městě Neipyijtu, se do historie zapíšou klíčovými dohodami Spojených států a Číny. Peking přislíbil začít od roku 2030 snižovat množství vyprodukovaných uhlíkových emisí. Země draka je dnes největším globálním znečišťovatelem ovzduší. Prezident Si Ťin-pching také uvedl, že Čína hodlá podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu k roku 2020 navýšit na pětinu.

Odcházející šéf Evropské unie Herman van Rompuy to prohlásil za reakci na závazek Bruselu snížit objem emisí k roku 2030 o 40 procent. Po obdobné dohodě se dlouhodobě volalo a právě Čína byla považována za největší brzdu v boji s klimatickými změnami.

Zásadním úspěchem diplomacie Bílého domu je však závazek Číny začít více hrát podle mezinárodních pravidel. Si Ťin-pching krátce po svém zvolení oznámil přepsání námořní mapy ve Východním a Jihočínském moři, což vzbudilo obavy u všech sousedních států a donutilo Japonsko znovuoživit svůj napůl spící vojenský program. Do hry se vrátil starý spor o souostroví Senkaku, na které si obě strany dělají historicky nárok. Politické a ekonomické nálady mezi oběma státy následně klesly k bodu mrazu.

Si Ťin-pching se ještě před začátkem summitu poprvé po dvou letech setkal s japonským premiérem Šinzó Abem. Výsledkem společného jednání bylo jasné vytyčení pravidel pro námořní a letecký styk v okolí sporného území. Jde o krok ke zlepšení vztahů mezi dvěma největšími obchodními partnery USA v regionu.

Peníze, prosperita, partnerství?

Jak ASEAN tak APEC jsou především obchodní společenství a zde Obamův tým zabodoval nejvíce. Peking se s Bílým domem dohodl na prodloužení studentských a obchodních víz. Usnesení si dává za cíl vytvořit nová pracovní místa a obchodní příležitosti. Velkých změn také doznala vzájemná smlouva o informačních technologiích. Původní text z roku 1997 uvaluje speciální cla na více než 200 druhů zboží. Jejich odstranění má usnadnit pohyb hi-tech zboží mezi oběma státy.

Obchodní a strategické vztahy dvou největších ekonomik světa se tím ještě více prohloubily. Pro USA je to pozitivní zejména vzhledem k dlouhodobě oddalované agendě Trans-pacifické smlouvy (TPP), která má zajistit volný obchod mezi ekonomikami na obou stranách oceánu. S Čínou se v ní však plně nepočítá a Peking se snaží rozsah smlouvy co nejvíce omezit.

Celkově ale ze zmíněných změn budou více či méně profitovat obě strany a potažmo všechny státy Sdružení národů jihovýchodní Asie a ssijsko-pacifického společenství. Čína se zavazuje k hlubšímu respektování tržních, bezpečnostních a environmentálních pravidel. Do dnešního dne se jí v tomto ohledu poměrně úspěšně dařilo hrát mrtvého brouka. Obama konečně začíná naplňovat předvolební sliby o hlubší spolupráci se strategickými obchodními partnery.

Příležitost zúčastnit se summitu APEC naopak nevyužil indický premiér Nárendra Módí. Ačkoli Indie není součástí společenství, prezident Si Ťin-pching do Pekingu Módího již začátkem léta letošního roku pozval. Předseda indické vlády se ale rozhodl rozehrát složitou bilaterální hru, která má jeho zemi vybudovat nezávislou pozici třetí největší světové ekonomiky. Všeobecně se má za to, že to byla strategická chyba, kterou bude Indie napravovat jen obtížně. Izolace obchodu neprospívá. 

Ne každý může vyhrát

Summit dvaceti nejdůležitějších světových ekonomik se konal o víkendu 15. a 16. listopadu v australském Brisbane. Probíhal dle očekávání spíše klidně. Důležité věci byly domluveny začátkem týdne v Pekingu, evropské země navíc nadále raději vyjednávají samostatně. Naopak Brazílie a Jihoafrická republika dávají přednost formátu BRICS, který se za zavřenými dveřmi sešel v rámci G20. Setkání ostatních diplomatických špiček měla a na výjimky spíše formální charakter.

Summit G20 se však na přední strany světových deníků dostal jinak a to ostrakizací ruského prezidenta Vladimira Putina. Šéfa Kremlu v Brisbane unisono ignorovali všichni lídři hlavních evropských ekonomik a až na výjimky se s ním nechtěl ukazovat ani nikdo z ostatních států G20.

Za zavřenými dveřmi sice uskutečnilo dlouhé jednání mezi Putinem, Merkelovou a šéfem evropské komise Jean-Claude Junckerem, ale sedět s ruským prezidentem u oběda zřejmě nikdo nechtěl. Z jinak nudného ekonomického summitu se tak stalo téměř výhradně politické setkání. Země euroatlantického regionu vyslaly Rusku jasný signál o tom, co si myslí o jeho zahraniční politice na Ukrajině a Blízkém východě. Putin summit nakonec opustil předčasně.

Zatím jenom velká slova

O tom, do jaké míry se přísliby ze summitů nakonec podaří naplnit, se dá jen spekulovat. Už teď je jasné, že republikány ovládaný Kongres udělá vše pro to, aby se Obamův plán na snížení emisí nikdy nestal realitou. Vzhledem k dosavadním zkušenostem lze pochybovat i o tom, zda svou část dohody dodrží Čína. 

Ačkoli se Peking tváří přátelsky, na summitu zazněla jasná slova o tom, že dominantním hráčem v Asii je právě Čína. Země draka prosazuje vlastní mocenskou strategii a pomocí Nové rozvojové banky (NDB) či nedávno vzniklé Asijské banky pro investice do infrastruktury podrývá v regionu ekonomický vliv Ameriky a Japonska. Kybernetické krádeže, které čínská vláda provozuje ve velkém, zůstaly pro jistotu vesměs promlčeny.

Po lidskoprávní stránce ovšem summity absolutně selhaly. Barmský režim, na který vyšlo letošní setkání ASEAN, zůstává přes demokratické snahy loutkohrou armádních složek a autokratického kabinetu. Stovkám tisíc barmských Rohingyů  jsou navíc odepírána základní lidská práva a potřeby. Thajsko si zase na jaře letošního roku prošlo vojenským převratem. Loňské volby v Malajsii a Kambodže jsou všeobecně považovány za podvrh. Masové protesty v Hongkongu jakoby po dobu summitů přestaly existovat.

Pravidlo, že lidská práva obchodu škodí, tak zcela jasně platí dál. Na druhou stranu kritika nudných a neproduktivních diplomatických seancí za peníze daňových poplatníků ale tentokrát překvapivě narazila.