Ještě před pár měsíci se zdálo být všechno jednoduché. Komorowski, současný a u veřejnosti populární prezident z vládní Občanské platformy (PO) zvítězí už v prvním kole. Průzkumy mu přisuzovaly do začátku letošního roku výrazně nad 50 procent, někdy dokonce ještě víc. Podle únorového výzkumu CBOS bylo s jeho výkonem spokojeno 75 procent občanů a mezi všemi politiky je dlouhodobě zdaleka nejoblíbenější.

Nyní je naopak víceméně jasné, že druhé kolo voleb bude. Důvodů je několik. Na prvním místě je opožděná, zjevně dost neefektivně a nezajímavě vedená kampaň současného prezidenta postrádající jasná témata. Komorowski byl vždy konsensuální volba, to ovšem v kampani netáhne.

Naopak opoziční Právo a spravedlnost (PiS) nominovala neokoukaného a mladého kandidáta Andrzeje Dudu. Přestože bývalý právník a současný poslanec Evropského parlamentu byl před prezidentskou nominací téměř neznámý, ukázal se jako dobrá volba.

Duda v kampani energicky vystupuje proti euru a zaměřuje se na polský venkov a tradičně konzervativní a katolické vrstvy. Jeho největší výhodou je hlasité vymezení se vůči nepopulární penzijní reformě, která by měla zvýšit věk odchodu do důchodu na 67 let.

Nezapomíná však také na smolenskou tragédii z dubna 2010, při níž zemřel mimo jiné bratr předsedy PiS a tehdejší prezident Lech Kaczyński, a z níž je obviňováno nejen Rusko, ale také vláda Občanské platformy, která podle kritiků měla nedostatečně reagovat a pomoci Rusům zahladit stopy.

Dudovi vydatně pomáhají radikální katolická média, jako nechvalně známé Radio Maryja, noviny Nasz Dziennik nebo kanál TV Trwam.

Komorowskému zřejmě ubírají hlasy také populističtí kandidáti bez stranické příslušnosti, jako rockový zpěvák Pawel Kukiz, který se postupně vyšplhal až na třetí místo a volí ho zejména liberální mládež. Jeho kampaň je založená sociálně, nikoli ekonomicky nebo směrem k Rusku, a míří na vysoké procento nezaměstnaných a ještě vyšší procento nespokojených.

Gándhí, blondýna a východ proti západu

Kukiz se dokonce přirovnává ke Gándhímu a inspiraci má v levicových hnutích jako Podemos ve Španělsku nebo Syriza v Řecku. Naopak hlavní kandidátka levice, mladá historička Magdalena Ogórek, se zatím příliš neosvědčila. Vede neprofesionální a zmatenou kampaň a vyjadřuje problematické postoje, s nimiž nesouhlasí ani část jejího Svazu demokratické levice (SDL). Nejvíc na sebe upozornila výroky o Rusku, se kterým se chce sblížit, zrušit sankce a přestat podporovat současnou ukrajinskou vládu.

Shovívavou pozici Ogórek vůči Rusku sdílí extrémistický – a excentrický – kandidát pravice Janusz Korwin-Mikke, jenž se před rokem k překvapení mnohých dostal do Evropského parlamentu. Paradoxně i jeho bude pravděpodobně volit víc Poláků než Magdalenu Ogórek.

Ogórek, Korwin-Mikke a dokonce ani Kukiz nicméně nebudou hrát v pravděpodobném druhém kole větší roli než ve formě svého doporučení. Pokud se nestane zázrak, bude to souboj Dudy a Komorowského, tedy dvou tradičně největších stran polské politiky, konzervativců a liberálů. A také souboj dvou částí Polska, katolického a nacionalistického východu s modernějším, proevropsky zaměřeným západem země.

Větší šance má stále Komorowski. Jak ale ukázal jeho rychlý pád z výsluní, vše se může změnit. Přitom pozice polského prezidenta je pro obě hlavní strany důležitá, a to ze symbolického hlediska. Především proto, že k přehlasování jeho veta je potřeba třípětinová většina v Sejmu. Prezident z opoziční strany by tak vládě mohl výrazně znepříjemňovat život a ovlivnit klíčové parlamentní volby, které se uskuteční na podzim.