Marseille s 1,5 milionu obyvatel je nejvýznamnějším obchodním přístavem a nejstarším městem Francie. Kolem roku 600 před naším letopočtem ho vybudovali iónští kolonisté, kteří připluli z maloasijského přístavu Fókaia. Vysoké teploty, slunce na blankytném nebi a pohled na azurové moře vytvářejí typickou středomořskou atmosféru. Marseille má ale také bohatou kriminální historii. Není se čemu divit: V dávné minulosti sem proudili obyvatelé všech národů Středomoří.

Ve 20. a 30. letech 20. století připluli do města Italové včetně marseillského gangu, který spolu se Sicílií podporoval drogový byznys. Marseille bylo po určitou dobu známo jako francouzské Chicago, město násilí a špíny. Dnes tam není o nic bezpečněji. Čtvrtina místních žije pod hranicí chudoby, gangy si vyřizují účty i za bílého dne a nevinní lidé umírají na ulicích. A co hůř, do svých řad zločinci rekrutují stále mladší děti z chudých čtvrtí.

Přestřelky a zapálená auta jsou běžnou součástí marseilleských ulic. Letos 29. září byli dva muži zastřeleni ozbrojenci v autě před lékárnou. Čtyřiadvacetiletou studentku začátkem září zabila zbloudilá kulka, když se dívka učila na zkoušky ve své ložnici. Koncem srpna zemřel při přestřelce desetiletý chlapec a na konci září si vyřizovali v ulicích za bílého dne účty gangy neprosto brutálním způsobem. Útočník v kapuci s rouškou přes obličej začal nečekaně střílet do skupinky lidí, výsledkem byli dva mrtví a jeden raněný.

Macron slibuje návrat státu...

Učitelka, jejíž jméno server Euronews neprozradil, kráčí ke škole v jedné ze severních čtvrtí města. Krátce se odmlčí a ukáže na cestu dolů. Říká, že když francouzský prezident Emmanuel Macron město navštívil, procházel právě tudy. Protočila oči, zavrtěla hlavou a rozhlédla se po studentech kolem. „Vědí, že je to jenom politika. To ví každý,“ vyjádřila nedůvěru k hlavě státu. Macron navštívil Marseille na tři dny začátkem září 2021. Slíbil, že se do města „vrátí stát“.

Samotná představa, že tam teď není, je ale znepokojivá. Macron nicméně slíbil opatření, jako jsou investice do tamního školství, rekonstrukce infrastruktury a zlepšení bezpečnosti.

Rýsuje se však hromadná žaloba, která by mohla dostat celou věc před soud. Klíčovým je pro ni právník Mathieu Croizet, který se domnívá, že je možné stát žalovat, pokud je ohrožena veřejná bezpečnost. Croizet připomněl, jak před více než deseti lety vláda nezakročila proti četným útokům žraloků na francouzském ostrově Réunion v Indickém oceánu. V té době došlo k soudnímu řízení zvanému référé liberté. „Jedná se o typ řízení, které vyžaduje dvě podmínky: Musí to být naléhavý případ a musí dojít k porušení lidských práv,“ vysvětlil právník. Aby se případ v Marseille dostal před soud, musí být splněny právě tyto dvě podmínky.

Croizet má ale po ruce ještě třetí argument. Stát porušuje právo na bezpečnost, odkazuje právník na francouzský bezpečnostní kodex. „Ten říká, že bezpečnost je lidským právem,“ upozornil. Pokud není člověk v bezpečí, nemohou být v jeho případě dodržena žádná práva, tvrdí dále a zmiňuje právo na soukromí, právo volně se pohybovat a právo na klidný život. Při této příležitosti zmínil zabitou studentku, která nebyla v bezpečí ani ve vlastní ložnici. Článek 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv hovoří o právu na život, což podle Croizeta také znamená, že máme právo nebýt života zbaveni.

...stát však nepřišel

„Ukazujeme, že stát neudělal nic, aby hrozbám zabránil, a porušil právo na pokojný život,“ prohlásil Croizet. To si myslí i zakladatel asociace bojující proti násilí v Marseille Trop Jeune Pour Mourir Hassen Hammou. Macron sice slíbil financování změn, skupina však podle něj žádné změny nezaznamenala. „Není to tak, že bychom si mysleli, že stát nemůže pomoci. Naopak… myslíme si, že by stát pomoci mohl, ale neudělal to,“ řekl Hammou.

Dodal, že Macron přijel do Marseille, promluvil, ale slova nikdy nemohou nahradit činy. Croizet ještě doplnil, že nečinnost vlády porušuje právo na zdravý život, jak se píše ve francouzském ústavním dokumentu Charta životního prostředí. „Myslím si, že můžeme dojít k závěru, že lidé žijící v Marseille podstupují jiný druh znečištění, znečištění způsobené násilím,“ uvedl právník. Život v takto stresujícím prostředí může podle něj vyvolat řadu nemocí, jako je rakovina či srdeční choroby.

Stát rovněž porušil zásadu rovnosti, tvrdí Croizet. Když stát slíbí, že se vrátí do Marseille, znamená to, že tam není. S místními tedy stát nezachází stejně jako v jiných městech, protože je opustil, domnívá se Croizet.

Eric Marlière, profesor sociologie na Université de Lille, si nemyslí, že lze svalit vinu přímo na stát. „Je to konkrétně selhání francouzského státu? Není,“ podotkl. Tento problém označil za složitější a stojí za ním podle něj ekonomické, sociální i politické problémy. Myslí si však, že politici tuto populaci ignorují. „Utrpení, bolest, touhy a potřeby této populace politici zvažují velmi zřídka. Tohle všechno vede k silnému pocitu nespravedlnosti,“ vysvětlil situaci v Marseille profesor.