Jednotliví uživatelé mezi sebou splývají, Facebook a Twitter jsou soustrastnými vyjádřeními přeplněné. Kdo přes sebe nemá trikolóru, je podezřelý, Google má ještě nyní na stránkách černou stužku.

To samé následovalo po lednovém útoku na francouzský časopis Charlie Hebdo. Najednou byl Charlie každý. I ten, kdo magazín neznal. I ten, kdo neměl do té doby zdání, co znamenají francouzská slova "je souis", která ve spojení s "Charlie" mají i své heslo na Wikipedii.

Den před pátečním atentátem se odpálil bojovník Islámského státu i v centru libanonské metropole Bejrút. Ve Francii zemřelo 129 lidí, v Bejrútu přes 40. Reakce sociálních sítí? Nula.

"Přijde mi, že lidem na světě nezáleží tolik na smrti mých lidí v Bejrútu, jako na smrti mých lidí ve Francii," napsal na svém blogu Joey Ayoub, libanonský bloger pocházející z místní frankofonní komunity. Díky tomu má právo soudit.

"My nedostaneme vlastní tlačítko na Facebooku (pomocí aplikace dáte vašim přátelům vědět, že jste v pořádku, pozn. red.). Nám nevyjadřují uprostřed noci solidaritu nejvyšší politické špičky ani miliony lidí z celého světa. Tohle už nemůže být jasnější. Neříkám to se záští, ale se smutkem," napsal student Školy orientálních a afrických studií (SOAS) v Londýně v příspěvku, který už sdílelo na Facebooku více než 10 tisíc lidí.

Obdobně tomu bylo v lednu. Tehdy v redakci zemřelo "jen" 12 lidí.

Síla ohlasu Ayoubova článku ale tentokrát nešla přehlížet. Facebook, který se stejně jako jeho zakladatel Mark Zuckerberg oděl do francouzské vlajky, musel ustoupit. 

"Děkujeme vám všem, kteří jste se kvůli tomu na nás obrátili. Až do včerejška bylo naší politikou aktivovat tlačítko jen v případech živelních pohrom. Máte pravdu, na světě existuje mnoho dalších důležitých konfliktů. Právě jsme to změnili," napsal šéf Facebooku na svém profilu. 

Trikolóry přes svůj obličej se ale nezbavil.