Mezi grónským Eskymákem (chcete-li Inuitou) a skotským horalem je zásadní rozdíl: První je rád, že bruselským byrokratům utekl z lopaty, druhý roní slzy, že z ní musí slézt.

Jenže nakonec by se mohl i Skot radovat, protože Skotsko může zůstat v Evropské unii, ačkoli tomu dosud nic nenasvědčuje.

Monarchie a hlas lidu

Osud dánské a britské monarchie v Evropské unii je v lecčems podobný. Dánské království stejně jako Spojené království vstoupilo do Evropských společenství (předchůdce Evropské unie)  v roce 1973. Spolu s Dány se do společenství zařadilo Grónsko, s Angličany zase přišli Skotové, Velšané a Irové (ze severu irského ostrova). Později si obě země vyjednaly řadu výjimek z unijních smluv – zejména trvalou výjimku (opt-out) z povinnosti přijmout euro.

V roce 1982 obyvatelé Grónska ve vlastním referendu hlasovali pro odchod z Evropských společenství. Skotové (62 procent) zase před týdnem hlasovali pro setrvání v Evropské unii.

Vůle Gróňanů byla před třemi desítkami let respektována. Bude teď respektována vůle Skotů?

Skotové (a nejen oni) o tom debatují na Twitteru pod hashtagem #letscotlandstay.

Exit jen pro někoho

Chystaný britský "exit" z unie bude fakticky odchodem jedné unie z druhé.

Velká Británie je totiž sama unií tvořenou Anglií, Skotskem a Walesem. V devatenáctém století k ní přibylo Irsko a po vyhlášení irské nezávislosti v ní zůstalo Severní Irsko. Tak vzniklo Spojené království (Velké Británie a Severního Irska), zjednodušeně označované jako Británie.

Připusťme možnost, že tato unie vystoupí z EU jen částečně. Brexit může dopadnout tímto způsobem:

1. Spojené království vystoupí z Evropské unie.
2. Skotsko ale v Evropské unii zůstane.
3. Skotsko zůstane také ve Spojeném království

Že je to nesmysl? Jako kdyby Česko opustilo unii, ale Praha a Středočeský kraj v ní setrvaly. Jenže Spojené království není Česko, je volnějším svazkem zemí, a tak myšlenka na částečný "exit" proto absurdní není.

Modelovým příkladem, byť převráceným naruby, může být právě Dánské království. Pod korunu královny Markéty II. (Margrethe) patří Dánsko, Faerské ostrovy a Grónsko. Zatímco Dánsko je členskou zemí Evropské unie, další části monarchie – Faerské ostrovy a Grónsko – v bruselském spolku chybí.

Leckomu to může připadat chaotické. Tenhle svazek však funguje. Tak proč by to podobně nemohly zkusit také Spojené království a Skotsko?

(Severní Irsko ponechávám záměrně stranou. Jeho obyvatelé v referendu rovněž hlasovali pro Evropskou unii. Jenže výsledek nebyl tak jednoznačný, 56 procent pro setrvání v unii. Co víc, hlasy proti brexitu byly vesměs hlasy za připojení k "unijnímu" Irsku.)

Jeden rozvod stačí

Skotská premiérka má k chytré horákyni daleko. Nicole Sturgeonová na výsledek britského referenda reagovala hystericky – požadavkem na nové referendum o skotské nezávislosti.

Během dvou dnů se však uklidnila a tuto myšlenku opustila. Pochopila, že by narazila.

Referendum by musel povolit Westminster – vláda a Dolní sněmovna (v Londýně). V Británii ale převládá názor, že dva roky po prvním hlasování o skotské nezávislosti (55 procent pro setrvání Skotska ve Spojeném království) je na nové referendum příliš brzy. Co víc, v době, kdy Spojené království bude vést rozvodové řízení s Evropskou unií, sotva budou politici v Londýně nakloněni vyhlídce na další rozvod, tentokrát se Skoty.

Sturgeonová nicméně začala lobbovat v Bruselu. Upozorňuje, že odchod z unie by byl proti vůli Skotů a snaží se získat podporu unijních státníků.

Jejich odpověď formuloval francouzský prezident Francois Hollande: "Musíme vést rozhovory se Spojeným královstvím, ne s jeho částí."

Královna by to brala

To nicméně neznamená, že Sturgeonová ztroskotala. Pokud získá sympatie v Bruselu a dalších evropských metropolích, bude mít větší respekt v Londýně. A když tam nebude hrozit referendem o skotském odchodu ze Spojeného království, pak by jí vláda mohla vyjít vstříc a jednat o zvláštním "evropském" postavení Skotska.

Ani grónští Eskymáci nezískali pro svůj ostrov výjimečný status tak, že se sebrali a vyrazili jednat do Bruselu. Poté, co jim Evropská unie zrušila výhradní právo na rybolov v grónských vodách, vyvolali referendum, v němž převážily hlasy pro odchod. Vláda v Kodani jejich vůli respektovala a vyjednala v Bruselu grónský "exit" ("greexit").

Proč by tedy britská vláda nemohla pro Skoty vyjednat zrcadlově obrácený status? Mohla by tak potlačit jejich choutky na samostatnost. Spokojena by pak mohla být i královna. Alžběta II. by se nemusela strachovat, že ji Skotové připraví o její oblíbené letní sídlo – skotský Balmoral.

Takový majstrštyk se však může podařit jen s prozíravými, důvtipnými a kompromisům nakloněnými politiky – ze zbytku unie, z Londýna i Edinburghu. Pro tento případ by se Skotům namísto naježené a konfrontační premiérky Sturgeonové nepochybně hodila spíš chytrá horákyně – "ani ustrojená ani nahá, ani pěšky ani na voze".