Nový řecký premiér Alexis Tsipras za pár dní svého vládnutí neudělal pro udržení Řecka v eurozóně příliš. Dokonce možná naopak. Země má přitom dva týdny na to, aby se domluvila se svými věřiteli, jinak jí hrozí finanční kolaps.

Počínaje jmenováním kontroverzního ekonoma Yanise Varoufakise ministrem financí po odmítnutí nových unijních sankcí proti Rusku, Tsipras zůstává i po volbách politikem, který spíše než kompromis volí konfrontaci. Jeho dlouhodobou strategií je sjednocení evropské levice, která by jednou provždy přiškrtila úsporná opatření proudící zejména z Berlína. Podporu by ovšem mohl najít ve Španělsku, které bylo ještě nedávno v kritické kondici. Jenže španělská vláda má v sázce vlastní křesla. 

Španělsko se přes masivní škrty dostalo z recese ven. Na příští rok se očekává růst kolem 3 procent hrubého domácího produktu a jen za loňský rok v zemi našlo práci 400 tisíc nezaměstnaných. Španělsko se prezentuje jako důkaz, že jediná cesta z recese pro tržně orientované reformy vede přes škrty.

Mladý řecký premiér ohrožuje španělskou vládu

Kdyby Tsipras uspěl se svým plánem vyjednat si nepoměrně lepší úvěrové podmínky a otočil dosavadní reformní kurz Řecka, mohlo by to vést ke strmému nárůstu preferencí obdobně orientovaného hnutí Podemos ve Španělsku, které stejně jako řecká Syriza tíhne k progresivní levici. Před tím už varovala španělská vláda, která nejspíš udělá vše pro to, aby Tsipras se svými požadavky neuspěl. Mohlo by ji to stát volby na konci letošního roku.

Tsiprasova politická strategie znervózňuje nejen finanční trhy, ale i politiky v eurozóně. Holandský ministr financí Jeroen Dijsselbloem, který toho času předsedá euroskupině, se ihned po jmenování Tsiprasova kabinetu vydal do Řecka, aniž by pro to od skupiny měl jakýkoli mandát. V Aténách navštívil Tsiprase i šéf Evropského parlamentu Martin Schulz, což jeho konzervativní kolegové v čele s těmi z Německa a Finska kritizují.

Evropa by dle nich měla Tsiprase nechat přijít s konkrétním plánem a ne vyjednávat po částech. Situace pro Berlín a potažmo Frankfurt, kde sídlí Evropská centrální banka, je to o horší, že levicově orientované vlády Francie a Itálie už s Aténami vedou čilé rozhovory. Právě u nich by Tripsas mohl v rámci euroskupiny najít značnou podporu.

Začíná tak nejspíše dlouhá politická přetahovaná, na jejímž konci může být kolaps řecké ekonomiky a vystoupení země z eurozóny nebo výhra evropské krajně orientované levice. Tsiprasův první neohlášený nepřítel vzniká možná překvapivě ve Španělsku, jež má v mnohém podobnou ekonomickou strukturu, avšak opačně orientovanou vládu.