Sjezd hlavní vládní strany několik měsíců před volbami by měl demonstrovat její jednotu a připravenost ucházet se o hlasy voličů. Šance, že takový dojem zanechá sociální demokracie po svém brněnském sjezdu, který se koná tento týden v pátek a v sobotu, je pramalá. Už jen termín sjezdu, který se kryje s druhým dnem jednání Evropské rady, a fakt, že Bohuslav Sobotka dá přednost sjezdu před zastupováním zájmů České republiky na summitu evropských lídrů, vzbudil kritiku.

Premiér tak v Brně může sebevíc vyzdvihovat své zásluhy v premiérském křesle, nad ním však bude viset stín toho, že hodil za hlavu jednání evropských politiků ve prospěch sjezdu ČSSD a stranických záležitostí.

Sociálnědemokratickým delegátům snad zalichotí, že jim Sobotka dal přednost před Angelou Merkelovou a dalšími, s radostí to ale využili protivníci premiéra. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se už do Sobotky pustil a vyčetl mu, že účast na summitu Evropské unie je jednou z mála povinností, které premiér má, a přesto Sobotka upřednostní svou volbu na stranickém sjezdu.

Selhání Lidového domu

Především je to selháním aparátu sociální demokracie a Sobotkových spolupracovníků. Premiér je předseda ČSSD a zároveň je to její hlavní představitel ve vládě. Tyto dvě role se nesmí dostat do kolize.

Nejen že to škodí České republice, ale poškozuje to i samotnou ČSSD. I kdyby byl termín sjezdu stanovený dříve než datum pořádání summitu, pokud je tomu tak, že termíny jednání Evropské rady jsou známy půl roku předem, bylo by možné sjezd strany alespoň o den odložit a uspořádat ho, jak tomu ostatně bylo i v minulosti, v sobotu a v neděli.

Ovšem posunout sjezd kvůli jedné osobě, byť předsedovi, může být problém. Chtít to po straně a jejích členech si žádá notnou dávku sebejistoty a také dosti silné postavení.

Sobotka sice nemá protikandidáta, který by ho o funkci předsedy mohl připravit, i tak si ale nemůže dovolit straníky a delegáty na sjezdu dráždit. Kdyby si byl svou pozicí a autoritou ve straně jistý, mohl by dokonce zůstat v Bruselu a o funkci předsedy se znovu ucházet prostřednictvím telemostu.

Změna termínu sjezdu tak, aby se předseda vlády mohl zúčastnit druhého dne evropského summitu či jeho účast na sjezdu na dálku, se dá snadno obhájit. Sobotka by se tak zachoval v souladu s tím, co se od něj očekává: v první řadě se má starat o blaho republiky a teprve potom o prospěch vlastní strany. Pochopili by to stejně i sociální demokraté nebo by to brali jako záminku, aby to předsedovi spočítali?

Velká drama 

Nejde ale jen o patálii se summitem. Ukazuje se, že Sobotkova pozice je slabší, než se zdá podle počtu nominací na předsedu, které dostal ve všech krajích s výjimkou Jihočeského. Samozřejmě jedna věc je volba předsedy, druhá pak výběr prvního místopředsedy a řadových místopředsedů podle Sobotkova přání.

Ovšem i znovuzvolení Sobotky šéfem strany může provázet vypjaté úsilí. Nemá sice soupeře, to ale neznamená, že hladce získá potřebných více než 50 procent hlasů nutných pro znovuzvolení.

Z různých náznaků či vyjádření sociálních demokratů o tom, že každý výsledek nad 50 procent je vítězný, je patrné, že Sobotka si do Brna nepojede jen pro formální potvrzení předsednického postu.

Jen těsným zvolením mu straníci mohou dát najevo svoji nespokojenost s jeho vedením. Nemusí pro to mít všichni stejné důvody, výsledkem však může být podpora jen lehce nad 50 procent. To samé jen v mnohem větší míře platí pro volbu prvního místopředsedy a řadových místopředsedů.

Ze souboje Milana Chovance, kterého si Sobotka přeje na místě statutárního místopředsedy, a Jeronýma Tejce se velmi snadno může stát docela velké drama. Proslýchá se, že jejich měření sil může být dosti vyrovnané. V takové situaci je obtížně představitelné, že by se Sobotka sjezdu v pátek v den volby stranického vedení fyzicky nezúčastnil.

Setkání sociálních demokratů v Brně ukáže, jak silná skutečně je premiérova pozice uvnitř ČSSD. Ještě závažnější však je, co sjezd napoví o dalším směřování strany. Může se stát, že Sobotka ve snaze udržet si post předsedy či získat podporu pro Chovance, bude muset i něco obětovat. Tejc tak nemusí vyjít naprázdno, ať jeho zápolení o post prvního místopředsedy dopadne jakkoli.

Po sjezdu v čele sociální demokracie může být Sobotka se slabým mandátem obklopený Milanem Chovancem, případně Jeronýmem Tejcem či v nějaké podobě oběma.

V pozici dalších místopředsedů se pak nově objeví zřejmě volební manažer ČSSD a starosta Náchodu Jan Birke a náměstek pražské primátorky Petr Dolínek. Na svoji příležitost rovněž čeká jihočeský hejtman Jiří Zimola, který o sobě dá pravděpodobně více vědět nejpozději po říjnových volbách.

Stále kličkující Sobotka

Komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov v souvislosti s odchodem státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy napsal, že Bohuslav Sobotka završil "cestu od kličkujícího liberála ke křeslu šéfa národních sociálů".

Strana, v jejímž čele Sobotka stojí, se opravdu posouvá. To se může potvrdit i na brněnském sjezdu, ovšem neznamená to, že Sobotka už není "kličkujícím liberálem". Může to svědčit o tom, že byl spolu se svým kličkováním zahnán do kouta a přinucen dělat kompromisy a ústupky.

Víkendový sjezd tak může být přelomový v posunu ČSSD od strany sociálních demokratů k partaji národních sociálů. Sobotka by tomu mohl čelit personální politikou, ale když říká, že chce mít prvním místopředsedou Chovance a řadovými místopředsedy Birkeho a Dolínka, nic tomu nenasvědčuje. Navíc jako příznak Sobotkovy slabosti se v jeho týmu může objevit Tejc a na svoji šanci číhá Zimola.

Nemusí to být doklad toho, že Sobotka chce, aby se ČSSD stala stranou konzervativně nacionální. Ve skutečnosti možná jen nemá kapacity řešit něco víc než vlastní přežití.

O tom, jak jeho možnosti jsou omezené, svědčí i to, že se společně se svými spolupracovníky v Lidovém domě a ve Strakově akademii nedokázal vyhnout lapálii, kdy nemůže být zároveň v Brně a v Bruselu. Je to možná drobná příhoda, ale pro Sobotku symptomatická.

Předseda sociální demokracie stále kličkuje, není však jasné, kdo po něm převezme roli politika, který vyvažuje a aspoň trochu brání tendenci ČSSD stát se stranou tíhnoucí k nacionalismu a konzervatismu. Ve vedení sociální demokracie se nikdo takový, aspoň trochu výrazný, po jejím brněnském sjezdu asi neobjeví. Nezbývá než si počkat. Snad to nebude trvat dlouho a čekání na to nebude příliš úmorné.