V Belgii, kde je eutanazie legální od roku 2002, zrušil parlament věkovou hranici před dvěma lety bez větších problémů. Nezletilé dětí musí trpět nevyléčitelnou nemocí, být v jejích konečných stádiích, čelit "nesnesitelnému fyzickému utrpení" a musí si samy o zákrok opakovaně žádat a být si vědomy toho, o co žádají. Vše se musí konzultovat s psychology a psychiatry. Do osmnácti let zároveň musí dát k zákroku souhlas rodiče, byť se nepředpokládá, že by trpícímu dítěti bránili.

Belgické království je jedinou zemí z těch mála, co povolují asistovanou sebevraždu, která věkové omezení zrušila. Pacientovi, který pomocí lékařů v září zemřel, bylo podle předsedy federálního výboru pro eutanazii Wima Distelmanse sedmnáct let, bližší informace o něm ale nesdělil. Až na to, že dítě v konečné fázi smrtelné nemoci.

Uvědomují si děti, co znamená smrt?

Trpící děti mohou podstoupit eutanazii i v sousedním Nizozemsku, ale musí jim být nejméně 12 let. Do šestnácti let jim musí žádost schválit i rodiče, děti od 16 do 18 let musí svůj záměr s rodiči nebo opatrovníky projednat, ti ale nemají právo veta.

Belgie si však za absencí věkového limitu stojí. "Naštěstí existuje jen velmi málo dětí, které splňují podmínky, ale to neznamená, že bychom jim měli upřít právo na důstojnou smrt," řekl Distelmans místnímu deníku Het Nieuwsblad.

Mnoho pediatrů a představitelů církve upozorňuje na to, zda je dítě schopné provést tak náročnou volbu a zda si je rozumově schopné uvědomit, o co žádá. Na druhou stranu, názory dětí jsou důležité například během rozvodu a kdo se setkal s vážně nemocným dítětem, ví, že jsou v pohledu na svou budoucnost mnohem vyspělejší, než by se dalo čekat.

Deprese jako důvod euthanasie?

Z tohoto pohledu je možná eticky problematičtější, že nizozemští lékaři jako důvod – byť ne u dětí – uznávají i psychické problémy. Lékaře poněkud znervózňuje, že počet lidí, kteří si chtějí nechat vzít život kvůli duševnímu onemocnění – většinou jako důsledek pohlavního zneužívání.  

Zatímco v roce 2010 byli kvůli "nesnesitelné duševní nemoci" usmrceni dva lidé, loni jich bylo už 56. Asi mediálně nejznámějším případem z posledních měsíců je nizozemská dvacátnice, která patnáct let trpěla silným posttraumatickým šokem a depresemi a anorexií poté, co byla od svých pěti do patnácti let pohlavně zneužívaná.

Kromě psychických potíží na tom byla mladá žena špatně i fyzicky a byla upoutaná na lůžko. Všechny pokusy o léčbu selhaly. "Nebyly tu pro ni žádné vyhlídky ani naděje. Pacientka vnímala své utrpení jako nesnesitelné," uvedl její psychiatr. Podle lékařské komise byla v souvislosti se svým rozhodnutím zcela kompetentní a její názor nevycházel jen z chvilkového záchvatu deprese.

Odborníci se ale nemohou shodnout na tom, kde je ona hranice "nesnesitelnosti bytí", kterou pacient s depresemi trpí. Respektive zda období depresí nezastřuje jeho vnímání a zda skutečně léčba není a nebude možná.

Možnost couvnout do poslední chvíle

Ani to, že si pacienti "vyběhají" povolení, není jistým rozsudkem smrti. Protože je eutanazie založená na dobrovolném přání ukončit život, mohou si to lidé rozmyslet do poslední chvíle. Loni svou žádost 24letá nizozemská pacientka trpící už od dětství depresemi a sebevražednými myšlenkami rozmyslela v den své plánované smrti. "Nevím proč, asi se ve mně něco změnilo," prohlásila a smrtící injekci odmítla.

Její rozhodnutí tak trochu nahrává odpůrcům eutanazie u psychicky nemocných pacientů. Držet v ruce příslib smrti občas pomůže pacientům změnit názor.

Žádost o eutanazii má od roku 2008 předschválenou mimo jiné i paralympionička Marieke Vervoortová, která trpí degenerativní svalovou poruchou. Na letošních hrách v Riu vybojovala stříbrnou medaili s tím, že je to její poslední olympiáda.

Média její slova špatně pochopila a interpretovala je jako oznámení v duchu "mám medaili a teď půjdu zemřít". Vervoortová kvůli tomu musela svolávat tiskovou konferenci, aby vysvětlila, že sice plánuje podstoupit eutanázii, ale až v momentě, kdy na tom bude opravdu špatně, tedy nikoli jako "tečku" za výhrou.

V Česku je eutanázie postavená mimo zákon, přestože se v minulosti několikrát poslanci pokoušeli prosadit zákon, který by ji povoloval. Zatím naposledy se o ní ve sněmovně mluvilo začátkem letošního června. Dokud budou ale ve vládě lidovci, přes poslance se návrh dostane jen stěží. Do koaliční smlouvy si prosadili, že ji nepodpoří.