"Diplomatických pasů eviduje ministerstvo asi čtyři tisíce, ale číslo není směrodatné. Vydávají se na deset let a jsou vázány na funkci. Neznamená to ale, že jsou všechny aktuálně k použití. Evidujeme i ty, které už nejsou aktivní a nevyužívají se," vysvětluje mluvčí ministerstva zahraničí Michal Bucháček.

Komu ho přidělit 

Vedle diplomatů a ústavních činitelů (prezident republiky, poslanci, senátoři, členové vlády a soudci Ústavního soudu), kterým užívání speciálního černého pasu umožňuje zákon, se jím mohou nejen na hranicích ohánět i rodinní příslušníci diplomatů a další lidé, kterým se ministerstvo zahraničí pas rozhodne přidělit.

Jedním z nich je pravá ruka prezidenta Miloše Zemana, poradce Martin Nejedlý. A to přesto, že nedisponuje žádnou písemnou smlouvou s Kanceláří prezidenta republiky a poradcem je jenom na základě ústní dohody. I to ale stačí k tomu, aby užíval kancelář v blízkosti prezidenta, mohl doprovázet hlavu státu třeba na schůzku s Vladimirem Putinem a – měl i diplomatický pas.

"Získal jej s odůvodněním jeho působení coby poradce v doprovodu zahraničních cest prezidenta republiky a na základě zjišťované mezinárodní zvyklosti," říká mluvčí ministerstva zahraničí Michal Bucháček.

Žádost schválil – jen krátce před tím, než opustil vládní funkci – v prosinci 2013 ministr zahraničí Jan Kohout. Dnes je i on poradcem prezidenta Miloše Zemana a prezidentem Institutu Nové Hedvábné stezky.

Fakt, že Nejedlý disponuje diplomatickým pasem, vyšel najevo až o dva roky později. Mezi opozičními politiky to vzbudilo překvapení, Hrad ale jakékoli pochybnosti odmítl.

"Pan poradce Nejedlý je standardní součástí delegací pana prezidenta. Zdůrazňuji, že jde o rozhodnutí ministerstva zahraničních věci a ministra zahraničí. Kancelář prezidenta republiky pouze požádala o tuto záležitost," řekl už dříve mluvčí Jiří Ovčáček.

Dotaz, zda ministerstvo zahraničí neplánuje přehodnotit přidělení pasu Martinu Nejedlému, nechal Černínský palác bez odpovědi. Už dříve ale současný ministr Petříček zmínil, že "podle mezinárodních zvyklostí poradce prezidenta diplomatický pas mít může".

Prestiž a statusový symbol 

Faktem je, že odebrání diplomatického pasu Nejedlému by se rovnalo otevřenému vyhlášení války v už tak napjatých vztazích mezi prezidentem a ministerstvem zahraničí pod Petříčkovým vedením.

Doba platnosti diplomatického pasu je deset let, a ne vždy se jeho držitelé svého privilegia ochotně vzdávají. Ukazuje to již vzpomínaný případ bývalého hejtmana Michala Haška.

Ministerstvo zahraničí sice už před deseti lety svým prováděcím předpisem rozhodlo, že na diplomatický pas mají nárok i hejtmani krajů, po odchodu z funkce by jej ale měli dobrovolně odevzdat.

V případě Michala Haška, podobně jako dříve i u někdejšího pražského primátora Pavla Béma, se to ale nestalo. Zatímco Pavel Bém se dušoval, že pas ztratil, Michal Hašek jej navzdory opakovaným výzvám dva roky vrátit odmítal. Ministerstvo zahraničí, v čele s Haškovým stranickým kolegou Petříčkem, nakonec nechalo pas zablokovat.

Výhod, které diplomatický pas z hlediska mezinárodních dohod poskytuje, sice není oficiálně mnoho, umožňuje však snadnější pohyb po světě. Především v zemích mimo Evropskou unii hraje i roli statusového symbolu a prestiže.

I když diplomatický pas není automaticky zárukou diplomatické imunity a nezaručuje tedy například nedotknutelnost diplomatického zavazadla, v praxi je to často jinak. "Záleží spíše na asertivitě nositele diplomatického pasu a (ne)znalosti celních či jiných úředníků, kolik privilegií držení diplomatického pasu přináší," podotýká Bucháček.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky