Vystrkování nahého zadku má bohatou historii. Používá se jako výraz protestu, opovržení, neúcty nebo provokace. První vystrkování nahého zadku v historii je zachyceno v díle Josepha Flavia Židovská válka. Zatím posledním tuzemským významnějším případem je soudně potrestané vystrčení na americký vojenský konvoj, píše na webu Hlídací pes Aleš Rozehnal.

Aby mohly nosit vysoké podpatky, chodí na kurzy, které ovšem nestojí málo a každá si je dovolit rozhodně nemůže. Proč zrovna Japonky neumějí chodit? A proč tak nutně potřebují podpatky?

Je málo příležitostí, při nichž může žena spáchat faux pas tím, že si na sebe vezme bílé oblečení. Pro většinu běžných smrtelnic je to svatba v roli hosta. Mocné političky nebo ženy politiků si ale musí dávat pozor i v případě, že dostanou možnost setkat se s papežem. Bílou si totiž na takovou akci může obléct jen sedm žen.

Podle představ ministerstva zahraničí neměla být Czechia, jako alternativní cizojazyčný zkrácený název pro Česko, "nic, o čem by se mělo diskutovat". Opak se stal pravdou.

Studentka, které Střední zdravotnickou školu v Praze 10 zakázala nosit hidžáb, zažalovala školu u soudu. Kvůli zákazu hidžábu ze školy dokonce odešly dvě muslimské dívky. Podle ombudsmanky Anny Šabatové se dívky staly obětí nepřímé diskriminace, protože muslimský šátek je projevem jejich náboženství navenek.  S jejím názorem polemizuje v textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

Rodák z české Plzně, proslulý na Novém Zélandu. Má nejen svůj pomník a muzeum, ale jeho jméno nese i první novozélandské šumivé víno. A čím že se proslavil? Obrazy maorských náčelníků.

Kongresmanka z Arizony se chlubila, že zpropadeně dobře střílí. Hlasovala proti regulacím obchodu se zbraněmi. Poté, co ji pomatený mladík postřelil, však obrátila a teď pomáhá prezidentovi v tažení proti zbrojařské lobby.

Zákazů závojů, do nichž se halí některé muslimky, v Evropě přibývá. Budou jednou burky na starém kontinentu povoleny jen jako kostým na karneval?