Pšenice na koláče, oves pro koně, ječmen na pivo. Tak pravil "geniální sládek" a zakladatel našeho odborného pivovarnictví František Ondřej Poupě, který na přelomu 18. a 19. století významným způsobem zmodernizoval proces výroby zlatavého moku. Bez něj by české pivo nebylo tím, čím je dnes. 

Ryba, linecké nebo bramborový salát - bez toho si většina Čechů nedokáže Vánoce ani představit. Než ale dobalíte poslední dárky a zakousnete se do "testovací" porce kapra, mrkněte na pár zajímavostí, které se váží k svátkům třeba na Islandu, v Itálii nebo Švédsku.

Betlém, symbol Vánoc, místo, kde se Bůh stal člověkem. Tak jako každým rokem lákají otevřené a slavnostně vyzdobené kostely k prohlídce vzácnějších či zcela novodobých betlémů, zobrazujících scénu narození a napodobujících skutečné městečko izraelské. Kdo ale postavil první betlém?

Dosud se museli o život ve východoafrickém Malawi bát hlavně albíni, jejichž orgány místní šamani používají při obřadech černé magie. Nyní hrozí zlynčování každému, kdo se jen trochu znelíbí okolí. V zemi totiž propukl velký hon na upíry. Odnášejí to nejen nevinní lidé, ale i turistický ruch. 

Každé malé dítě ví, že s čerty nejsou žerty. A o Vánocích už vůbec ne. Jistý Jan Herynk to ale v roce 1635 zjevně nevěděl a skutečně se upsal ďáblu. Zda se mu splnilo přání, aby mu Lucifer každou sobotu vyplácel 100 tolarů, se už asi archivářům nepodaří dohledat. Každopádně si ale rohatý po uplynutí lhůty zpečetěné v úpisu vzal slibované tělo i duši, protože nešťastný pan Herynk se o čtvrt století později utopil ve studni.

Žijí prostě a téměř neměnně už stovky let. Loví zvířata, bydlí v jednoduchých přístřešcích a spoustu času tráví venku. Zároveň však lidé z kmene Hadza tuší, že jejich čas se nachyluje.

Když se nám podaří jen o vlásek uniknout smrti, považujeme to za zázrak, šťastnou náhodu či dílo Boží. Zároveň ale bývá těžké se s prožitým vyrovnat. V jedné španělské vesničce kvůli tomu slaví nezvyklý svátek, během kterého si lidé lehají do rakví. Jeho kořeny sahají do středověku a dnes je o něj mimořádný zájem.

Ještě nedávno byl v Česku jen jediný církví uznaný exorcista, dnes jich je deset. Při své práci prý čelí bez nadsázky scénám jako vystřiženým ze snímku Vymítač ďábla. Jejich poslání je složité. Většinou se pohybují na pomezí psychiatrie a nadpřirozena. Podívejme se na fenomén renesance exorcismu v Čechách střízlivě, kriticky a bez snahy o senzaci.