V době, kdy premiér Andrej Babiš na evropské i domácí půdě opakuje, že Česká republika rozhodně žádné uprchlíky přijímat nebude, vzniká s podporu některých politiků iniciativa, která má vést k tomu, že Česko poskytne útočiště několika desítkám dětí z uprchlických táborů v Řecku, případně z Libanonu, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.

Různé názory mají čeští poslanci napříč politickým spektrem na pondělní kompromisní dohodu německé vlády o řešení migrace. Zatímco premiér Andrej Babiš ji chápe jako nutnost pro migranty zůstat v té zemi EU, kde se zrovna vylodí, jiní politici ji buď přímo vítají v boji proti nechtěným migrantům, jiní varují, že by se právě Česko mohlo stát jejich novým cílem.

Na sjezdu sociální demokracie se stal jejím místopředsedou poslanec Jaroslav Foldyna. Strana podle něj zapomněla na své voliče. Není sám, kdo doufá, že ČSSD skončí s liberálními experimenty. Opravdu ji poškodila inkluze či multikulturalismus?

Minimální mzda je svým způsobem ekonomický nesmysl a v konečném důsledku spíše zvyšuje nezaměstnanost, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz Mirek Topolánek. Cesta pro tradiční strany podle něho může spočívat v přitvrzením své vlastní politiky.

Cash for Work, čili prachy na dřevo za práci. Tak se jmenuje pracovní program, na jehož financování koncem loňského roku vyčlenila německá vláda 230 milionů eur (5,9 miliardy korun). Jeho cílem je podpořit především málo kvalifikované síly. Nikoliv ovšem v Německu, ale ve státech kolem Sýrie, kterou od roku 2011 zmítá občanská válka.

Česko odmítá kvóty na uprchlíky. Je však možné představit si situaci, kdy po nich bude volat.

Rozhodně musím odmítnout, že by se sociální demokracie měla stát jakousi hnědnoucí partají, vysvětluje mimo jiné v rozhovoru pro Tiscali.cz bývalá ministryně školství a dvojka na kandidátce ČSSD ve Středočeském kraji Kateřina Valachová.

Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu ještě častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. Jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – skončí každoročně v Česku. Přinášíme osudy některých z nich.