Turecko

"Dobrá strana", v turečtině İyi Parti. Tak se oficiálně jmenuje nová politická formace, jejíž vznik může výrazně ovlivnit směřování Turecka. Na první pohled z ní sálá pozitivita - kromě názvu přítomná třeba ve stranickém sloganu "Turecko bude dobré" nebo v logu, za které si zakladatelé İYİ zvolili slunce zářící na modré obloze. Za optimistickou estetikou se ale skrývá vědomí vážnosti situace, ve které se země nachází. A připravenost nabídnout zcela odlišná řešení, než představuje současná vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.

Více než 90 procent voličů se v pondělním referendu vyslovilo pro nezávislost iráckého Kurdistánu. Informovala o tom volební komise v kurdské autonomii v Iráku. Agentura Reuters nicméně podotýká, že referendum je nezávazné, a tak k oficiálnímu získání nezávislosti zřejmě nepovede. Proti konání referenda se ostře vymezil Bagdád, který dokonce vyzval úřady v autonomním Kurdistánu, aby výsledky referenda zrušily. S krokem Kurdů rovněž nesouhlasí některé další státy.

Méně než měsíc zbývá do uskutečnění plánovaného referenda o nezávislosti Iráckého Kurdistánu. Přes odpor všech sousedů i velkých mocností zatím vláda autonomní oblasti v čele s prezidentem trvá na tom, že se referendum uskuteční. Případné vyhlášení nezávislosti však provází konflikty a sami Kurdové nejsou tak jednotní, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Dva Češi, Michaela Všelichová a Miroslav Farkas, byli ve středu v Turecku odsouzeni na šest let a tři měsíce vězení za spolupráci s bojovníky milic syrských Kurdů YPG. Ty Ankara považuje za teroristickou organizaci. Verdikt soudu není pravomocný, obhajoba se proti němu odvolá, informovala z Turecka zpravodajka České televize. Oba Češi zůstávají ve vězení ve Vanu, kde byli dosud ve vazbě. 

V Turecku dnes začíná soud s 500 obžalovanými kvůli loňskému pokusu o převrat. Duchovní Fethullah Gülen, kterého vláda považuje za hlavního strůjce puče, na lavici obžalovaných chybí. Spojené státy ho odmítají Turecku vydat. Soudní proces doprovázejí zvýšená bezpečnostní opatření.

Obdobím studené občanské války možná jednou dějiny nazvou to, co se dnes odehrává v Turecku, Polsku a Maďarsku. Vlády v těchto třech zemích si totiž volební vítězství vyložily jako nárok na totalitu. Chovají se podle toho a pranic nedbají na protesty, které jejich kroky vyvolávají doma i v cizině.

Turecko přijímá uprchlíky a nepouští je dál do Evropy. Nedělá to samozřejmě zadarmo – na oplátku tečou do Ankary z Bruselu dlouhé peníze. Odhlédnuto od toho, zda je vůbec politicky správné, aby Evropská unie šla do holportu s autokratem typu Recepa Tayyipa Erdogana: Kde vlastně tyto miliardové částky konkrétně končí? A pomáhají opravdu tam, kde mají?

Někteří turečtí kuchaři intenzivně pracují na vyvracení stereotypů vážících se k turecké kuchyni. Mnozí fajnšmekři ji totiž vidí jako příliš tučnou a těžkou, to však podle místních není tak docela pravda. V Turecku totiž dorostli kuchaři, kteří dávají klasice moderní aranžmá a propagují jídla, která dosud nebyla tak známá.