Turecko

Před dvěma roky koncem listopadu se v nebi nedaleko syrsko-turecké hranice ozvala exploze a na zem se zřítily trosky ruského bombardéru Suchoj Su-24. Stroj s rudou hvězdou na křídle, který měl údajně narušit vzdušný prostor Turecka, sestřelila turecká stíhačka. Moskva přišla o letoun, pilota, a zmrazila vztahy s Ankarou.

Německo zrušilo urážku zahraničního majestátu jako trestný čin, čímž reagovalo na žalobu prezidenta Erdogana. Německo bude také automaticky za neplatná považovat všechna manželství, v nichž je alespoň jeden z manželů mladší 16 let. Příslušný návrh v noci na pátek schválil Spolkový sněm. Manželství bude nově možné uzavřít výhradně až po dosažení plnoletosti. 

Jako mnozí jiní návštěvníci Istanbulu si také Palestinec Džamíl plánuje návštěvu Modré mešity a výlet lodí Bosporem. Sedmadvacetiletý muž je ale ve skutečnosti v Istanbulu z jiného důvodu - kvůli implantaci 1500 vlasů, jež zakryjí jeho pleš. Istanbul se stal centrem pracovišť, která se těmito zákroky zabývají.

Březnový dekret tureckého prezidenta o odstraňování tělesného ochlupení může vypadat na první pohled legračně. V zemi se hromadí uprchlíci, v sousední Sýrii zuří již několik let válka, s Evropskou unií je Ankara na kordy, dozvuky loňského pokusu o puč stále trvají, stále platí výjimečný stav, pokračují zátahy proti odpůrcům režimu a domácí opozice těžce nese posílení prezidentských pravomocí, které voliči odkývali v dubnovém referendu. Zabývat se v takové situaci epilací ale zdaleka není tak bizarní, jak by se mohlo zdát. To jen (téměř) všemocný Recep Tayyip Erdogan prostě testuje, kam až může zajít.

Zástupci Ruska a Turecka v pondělí podepsali společné prohlášení o vzájemném zrušení obchodních omezení, Moskva nicméně hodlá nadále chránit svůj trh před dovozem rajčat z Turecka. Obchodní omezení Rusko přijalo předloni poté, co turecké stíhačky u hranic se Sýrií sestřelily ruský bombardér.

Čeští poslanci odsoudili masakr Arménů, ale také nacistické masakry, což silně popudilo Ankaru. Český parlament v úterní rezoluci totiž výslovně zmínil arménskou genocidu, čím ji de facto uznal. Turecko se přitom dlouhodobě brání tomuto označení. 

Kdo se nepoučil z dějin, musí je znovu prožívat, prohlásil kdysi francouzský filozof a spisovatel Jean-Paul Sartre. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan možná tento citát nezná – anebo ho naopak zná až moc dobře. Za svůj vzor a inspiraci sice označuje slavného Sulejmana I. Nádherného, jeho politická dráha přitom ale až nápadně připomíná osud jiného sultána: Abdülhamid II. byl rozporuplnou postavou tureckých dějin a šel na to na přelomu 19. a 20. století hodně podobně jako Erdogan – a špatně skončil.

Bezmála dvě třetiny Turků žijících v Německu hlasovaly v nedělním ústavním referendu pro posílení pravomocí prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Podpořily tak fakticky zahraničního diktátora, který doma odstavil opozici a umlčel média. Sami němečtí Turci přitom žijí ve fungujícím demokratickém právním státě. Tato situace v mnoha ohledech připomíná situaci v Československu v roce 1935, kdy sudetští Němci v parlamentních volbách podpořili Henleinovu SdP.