Připomíná to sice tak trochu česko-slovenskou pomlčkovou válku, ale jen zdálky. Spor o název bývalé jugoslávské republiky Makedonie mezi Aténami a Skopje je totiž mnohem víc než jen slovíčkaření dvou států. Může vést k nestabilitě celé jihovýchodní Evropy, což by mělo nedozírné následky. Nejen kvůli migrační krizi, ale i kvůli hrozícímu posílení ruského vlivu na choulostivém Balkáně.

Třicet let míru v Evropě někde muselo nutně zanechat stopy. Severoatlantická aliance pomalu ztrácí schopnosti nezbytné pro obranné sdružení a bude se muset rozhodnout, zda chce ještě být obranným paktem, anebo spíše jen nezávazným politickým klubem.

Členské státy Evropské unie v pondělí potvrdily, že chtějí posílit spolupráci v bezpečnostní a obranné politice. To zní sice moc hezky, ale co to znamená? Je to zárodek společné evropské armády, o níž se toho už tolik napovídalo? Nebo je to jako obvykle jen kus papíru podepsány ministry třiadvaceti států s tím, že ty zbývající se mohou kdykoliv přidat? Anebo je to první signál toho, že po otřesech posledních let se EU znovu pokouší nahodit pokašlávající integrační motor?

Spojené státy už delší dobu – a po příchodu Donalda Trumpa do Bílého domu obzvlášť důrazně – požadují, aby členské země NATO vydávaly více peněz na zbrojení. Německá armáda je ale už několik let v tomto směru takříkajíc na redukční dietě, a kdyby šlo opravdu do tuhého, moc platná by asi nebyla. K tomu se ještě pojí fakt, že bundeswehr může v boji použít jen 30 až 70 procent svých zbrojních systémů. Zbytek je porouchaný a čeká na opravu, případně na výměnu za funkční modely.

Nejen, že nám hrozí nové závody ve zbrojení, ale někde už jsou v plném chodu, varuje bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov. V rozhovoru pro německý deník Bild si také postěžoval, že zatímco ještě nedávno byly jednotky NATO a Ruska rozmístěny poměrně daleko od sebe, nyní stojí tváří v tvář proti sobě.

Být v NATO a zvyšovat výdaje na obranu není žádná idyla. Pořád to je ale lepší, než běhat po lesích s vinčestrovkou a s Milanem Chovancem.

Na dvoudenní bruselskou schůzku se ministrům obrany NATO přijel ve středu představit jejich nový americký kolega James Mattis. Kdo od něj po znepokojivých vyjádřeních Donalda Trumpa na adresu Severoatlantické aliance a spojenců čekal smířlivý tón, ten dostal ledovou sprchu. Zlaté časy, kdy mohla Evropa s úsměvem přihlížet, jak hlavní tíhu aliance nesou na svých bedrech Spojené státy, jsou zřejmě nenávratně pryč.

Severoatlantická aliance oprašuje starou strategii z dob studené války a vrací se k vojenskému zdržování Moskvy. Opevní své hranice s Ruskem nejen na území východní Evropy, ale také v oblasti Černého moře. Jde o nejvýraznější posílení kolektivní obrany NATO od konce studené války, jak oznámil sám šéf aliance Jens Stoltenberg v úvodu středeční schůzky aliančních ministrů obrany.