Dá se vyhrát válka násadami od koštěte? Evropa to možná brzy vyzkouší

Spojené státy už delší dobu – a po příchodu Donalda Trumpa do Bílého domu obzvlášť důrazně – požadují, aby členské země NATO vydávaly více peněz na zbrojení. Německá armáda je ale už několik let v tomto směru takříkajíc na redukční dietě, a kdyby šlo opravdu do tuhého, moc platná by asi nebyla. K tomu se ještě pojí fakt, že bundeswehr může v boji použít jen 30 až 70 procent svých zbrojních systémů. Zbytek je porouchaný a čeká na opravu, případně na výměnu za funkční modely.

Členské státy NATO se dohodly, že do roku 2024 zvýší své výdaje na obranu na dvě procenta HDP. Nyní to většina zemí, včetně Německa či Česka, nesplňuje. Německo dává na obranu přibližně 1,2 procenta HDP. Ministryně obrany Ursula von der Leyenová ale argumentuje tím, že výdaje na obranu zahrnují i mírové mise OSN, evropské mise a také účast na boji proti terorismu.

Německá média před několika dny informovala, že polovina vojenských vozidel bundeswehru na základně u malijského Gao je nepojízdná. Nejen kvůli tamním vedrům, ale i kvůli váznoucí dodávce náhradních dílů a nedostatečné údržbě. Potíž je v tom, že se tento problém netýká pouze německého kontingentu v Mali.

Německá armáda má sice spoustu tanků, letadel, vrtulník a lodí, bojeschopná je ale jen malá část techniky. Vojáci bundeswehru se ve světě účastní téměř dvacítky mezinárodních misí, což představuje značnou zátěž – technickou, finanční i personální. Na opravy pak není dost lidí ani náhradních dílů.

Na letošní rok plánuje bundeswehr utratit za zprovoznění a opravu zbraňových systémů 3,2 miliardy eur. To však nestačí, protože výzbroj se opotřebovává a porouchává rychleji, než se původně plánovalo, a opravy navíc trvají příliš dlouho.

Ve snaze ušetřit totiž německé ministerstvo obrany objednává nové tanky nebo letadla bez odpovídajících servisních služeb. Jako příklad poslouží třeba stíhačka Eurofighter: koupí se sice nová výzbroj, ale neobjedná se dostatek náhradních dílů. Třicet až 70 procent zbrojních systémů bundeswehru se pak někde povaluje a čeká, až je někdo přijde laskavě opravit.

V některých případech jsou zbraně natolik zastaralé, že už pro ně ani náhradní díly nejsou. Vrtulníky Sea King lze například podle zprávy generálního inspektora opravit jen díky "nekonvenčnímu obstarání náhradních dílů". To je elegantně formulovaný způsob získávání součástek z vyřazených vrtulníků tohoto typu, které Německo vykoupí od cizích armád. Výrazné zlepšení situace přitom zatím nelze očekávat.

Devíticentimetrové gumové těsnění v přepočtu za 400 tisíc korun?

Nejnovějším příkladem toho, jak to v Evropě funguje s výdaji na obranu, je rakouská aféra s kontraktem na letouny Eurofighter. Už v roce 2003 se objevila obvinění, že politici a úředníci inkasovali prostřednictvím zprostředkovatelů peníze za takzvané offsetové programy, tedy kontrakty, které nákup letadel doprovázely.

Zatímco tyto programy byly součástí nákupní smlouvy, jejich cena se stanovila odděleně. Naprosto absurdně předražené účty - například za devíticentimetrové gumové těsnění (14 554 eur za kus, po revizi se cena snížila na 127 eur), šrouby, podložky, matičky a další součástky - dávají tušit, jak peníze na obranu mizí v černé díře, aniž by jakkoli přispěly k bojeschopnosti jednotek.

Gummidichtung, 9cm. Fa. #Eurofighter wollte dafür 14.554 € Wie wir jahrelang ver... worden sind - in Kürze @krone_at pic.twitter.com/8fncgzSGwy
— Richard Schmitt (@RichardSchmitt2) February 25, 2017

Schraubenmutter. 1,5cm. In Ö bereits berühmt. Fa #Eurofighter wollte 29.091€. Pro Stück. #CodenameGoldesel @krone_at pic.twitter.com/KagSAO6DAu
— Richard Schmitt (@RichardSchmitt2) February 25, 2017

Německo už není vojenskou mocností

Vojenský expert Kyle Mizokami si klade otázku, zda německá vojenská moc náhodou nejde do kytek. Eurofighter je sice podle něj po technické stránce skvělý stroj páté generace, kvůli úspornému programu při nákupu náhradních dílů jich ale není schopna létat ani polovina. Podobně to vypadá u Tornad. Piloti navíc mají kvůli úsporám nalétáno rekordně málo hodin.

Také vojenský dopravní letoun A400M se potýká s řadou technických problémů a jeho nasazení v bojových podmínkách je prakticky nemyslitelné. Totéž platí kvůli stáří i pro stroje Transall, přesto provoz spolyká spoustu peněz. A nová fregata F125 (třída Baden-Württemberg) přijde na 800 milionů eur, ačkoliv samo vojenské námořnictvo tvrdí, že pro skutečnou námořní bitvu s dobře vyzbrojeným protivníkem rozhodně není zmíněné plavidlo tou nejlepší volbou.

Z někdejší tankové velmoci, jakou německá armáda bývala, zbyly sotva trosky. Leopard 2A7 sice prošel výraznou modernizací, z někdejších 2000 kusů jich ale nezbyly ani tři stovky. A navzdory veškerým úpravám nepředstavuje špičku moderní obrněné techniky.

Dokonce i útočná vojenská puška G36 od firmy Heckler & Koch je už od samého počátku značně poruchová. Už v roce 1994 při testech například vykázala velkou nepřesnost zásahu při přehřátí, armáda jich přesto objednala 178 tisíc. Je zatím ve hvězdách, kdy vojáci dostanou plánovanou náhradu RS556 – německou verzi rakouské zbraně od společnosti Steyr Mannlicher.

Stíhaček není připravena k boji ani polovina

Obrněných transportérů Boxer má německá armáda v aktivní službě 142, k okamžitému nasazení jich je ale připraveno jen 102. Bojových vozidel Puma je funkčních 23 ze 48, tanků Leopard 132 ze 167, samohybných houfnic PzH 2000 41 z 61, bitevních vrtulníků Tiger 12 z 27, transportních vrtulníků NH-90 devět z 29 a raketových systému Patriot 6 z 10.

O mnoho lepší není ani situace u vojenského letectva - ať už jde o dopravní letouny C-160 Transall (18 z 29) nebo A400M (1 ze 3), stíhačky Tornado (28 ze 74) a Eurofighter (41 ze 79) nebo vrtulníky CH-53 (18 ze 42). S problémy se potýká i námořnictvo. Ponorky 212 A fungují dvě ze čtyř, korvety K130 tři ze čtyř, vrtulníků Sea Lynx Mk 88 pět z osmnácti a Sea King Mk41 čtyři ze čtrnácti.

Jediné stoprocentně funkční jsou fregaty, kterých je plně bojeschopných všech sedm. Ještě v roce 2014 přitom většina výše uvedené výzbroje byla stoprocentně funkční.

(Uvedené údaje nezahrnují veškerou techniku, ale jen tu která je v aktivní službě, respektive která je připravena k okamžitému nasazení. Není sem tedy zahrnuta zakonzervovaná technika nebo naopak nová technika, která sice již byla zakoupena, ale do aktivní služby dosud zařazena nebyla.)

Vypůjčené zbraně a násady od koštěte

Smutně se v tomto ohledu před dvěma lety proslavil 371. tankový prapor bundeswehru při cvičení NATO v Norsku. Třebaže se o manévrech vědělo dlouho dopředu, musel si půjčit přes 14 000 kusů výzbroje od 56 dalších jednotek. Vojákům chyběla základní výzbroj, 41 procent z nich nemělo ani pistoli a k dispozici nebyla třetina kulometů MG3. Prapor pak musel vytáhnout do boje s imitacemi - černě nalakovanými násadami od koštěte.

Jak by to vypadalo, kdyby měl bundeswehr jako celek vytáhnout do boje? To by už asi nestačilo vybrat sklady z celé země, aby se dala vyzbrojit alespoň malá jednotka. Je sice pravda, že čistě vojenská moc nemůže nahradit diplomacii. To ale nic nemění na tom, že když jde do tuhého, nemůže žádná armáda v boji obstát s násadami od koštěte.

Když to nejde v železe, tak alespoň v laminátu

Jako by se bundeswehru stýskalo po někdejší slávě německé výzbroje, vyrobil nyní repliku legendárního tanku Tiger. Těchto strojů se sice v letech 1942 až 1944 vyrobilo jen kolem 1350 kusů, staly se ale symbolem obrněné síly německého wehrmachtu.

Nový Panzer VI Tiger I s číslem 321 přitom neváží obvyklých 57 tun, ale necelé tři. Není totiž z oceli, ale z kompozitních materiálů a vyrobili jej pro výstavu v muzeu tanků v Munsteru – v měřítku 1:1 a do nejmenšího detailu. Na celém světě existuje jen šest originálních exemplářů tohoto tanku: v muzeu v britském Bovingtonu, ve francouzském Saumuru a Vimoutiers, v americkém Fort Benningu, v ruské Kubince a nedaleko Moskvy.