Je uvaření zaživa humánní smrt? Příliš lákavě to nevypadá, přesto se většinou právě takhle v kuchyních uzavírá životní pouť většiny humrů: Hlavou napřed do vařící vody.

Ve světle řečí o přežití nejsilnějšího, krvavých zubech a nesmiřitelnosti evoluce se éteričtí motýli zdají jako stvoření z jiné planety. Poletují z květu na květ, sají nektar a na první pohled by se zdálo, že řeší spíše estetickou stránku své existence než holé přežití. Taje motýlí evoluce zkrátka představují tvrdší oříšek než studium jiných, ekologicky vyhraněnějších, zvířat. I tak se ale biologové této skupině hmyzu začínají dostávat pod kůži. 

Jezero Mono můžeme s trochou nadsázky označit za střípek cizí planety ve východní Kalifornii. Za posledních šedesát tisíc let, kdy je kompletně odříznuté od okolních toků, vyschlo do podoby koncentrovaného solného roztoku. Solanka obsahující chloridy, karbonáty a sulfáty z něj dělá nehostinné, životu nepřející místo, nemluvě o vysokých koncentracích vyložených jedů, jako je například arsen. 

Ani větvička nazmar. Stovky neprodaných vánočních stromků skončily v pražské zoo, kde si na nich pochutná tamní zvířectvo. A dobrá zpráva pro ty největší hladovce mezi nimi: K ohryzání dostanou i vánoční strom ze Staroměstského náměstí.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tak ikonická zvířata jako velryby už před námi neskrývají žádná tajemství. Pozornost lidí – ať už přírodovědců, umělců, nebo velrybářů – poutaly odpradávna a pronikly dokonce i na stříbrné plátno. O jejich tělesné stavbě, fyziologii i zvycích bychom měli vědět první poslední. Teprve nedávno však biologové odhalili, proč se některé druhy velryb v létě sdružují na mělčinách a zdánlivě nesmyslně se otírají o kameny.

Ač častěji plní média spíše smutné příběhy o zvířatech na pokraji vyhynutí, sem tam se objeví i radostná zpráva, že odborníci narazili na nové, dosud nepopsané druhy, nebo vítají ty, které považovali za dávno vyhynulé. Loňský rok nebyl na tuto nadílku skoupý. 

Dechberoucí výhled i unikátní zážitek si může dopřát každý, kdo vstoupí do "chatky" na vrcholu útesu nedaleko kanadského Calgary. Maralah, jak se působivé obydlí nazývá, je poctou současné architektuře i původním obyvatelům překrásné krajiny, v níž je usazeno. 

Jako pasažéři kabelek, kočárků, ale i po vlastních nohou si tito psi užívají jedno z nejvíc pulzujících měst světa - New York. A že v jeho ulicích umí i skvěle zapózovat, dokazují fotky amerického fotografa Marka McQueena.