Zadržovaný běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič se ve čtvrtek objevil v běloruské státní televizi, kde se v rozhovoru v slzách doznal k organizování protivládních protestů a řekl, že respektuje prezidenta Alexandra Lukašenka. Pratesevičova rodina a opozice uvedly, že rozhovor byl veden pod nátlakem.

Přímo v soudní síni se o sebevraždu pokusil Scjapan Latypav, kterého běloruská opozice počítá mezi soudobé politické vězně režimu prezidenta Alexandra Lukašenka.

Třicáté výročí 17. listopadu 1989 je i příležitostí připomenout osudy politických vězňů komunistického režimu padesátých let – muklů. Téma, které až do roku 1989 bylo velké tabu. Jejich příběhy, názory a osudy v posledních letech dostávají prostor a je to dobře. Jenže… píše Lubomír Vejražka na webu Hlídací pes.

Udělali to ze stejných důvodů, z jakých svobodu vsadili za mříže a lidská práva spláchli do kanálu. Ani 30 let po 'sametu' se za to nestydí, místo aby se přišli poklonit obětem svého režimu, chodí štkát ke hrobu Klémy Gottwalda.

Autor knih o politických vězních komunistického režimu Lubomír Vejražka se narodil v roce 1961. Po studiích na ČVUT odmítl vstoupit do KSČ, několik let strávil v Průmstavu, pak podnikal ve stavebnictví. Muklům, ale hlavně jejich ženám a dětem, se věnoval ve dvou knihách: Nezhojené rány národa (2012) a Jizvy zůstávají, Dědictví zla stále živé (2018). "Nenávist a jiní běsové začínají vystrkovat růžky," varuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Pamětníci dvou velkých totalit 20. století postupně umírají, odráží se to i na kdysi vlivné a početné Konfederaci politických vězňů. Z původních zhruba šedesáti tisíc členů jich nyní zbylo zhruba 1400. Tím také současné vedení Konfederace argumentuje, když prosazuje ukončení činnosti spolku sdružujícím někdejší muže a ženy určené k likvidaci. Podle odpůrců takového kroku jde však o něco úplně jiného – o zametání stop po neprůhledném hospodaření, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Zbavit se nepohodlných živlů se dá i bez popravy. Třeba podáním neznámého "léku".  "Uvedlo vás to do stavu, kdy jste si mysleli, že tentokrát je po vás. Duševně to bylo nejhorší, nevěděli jste, co vám dali, a tak jste si mysleli, že vás určitě chtějí zabít. Že odsud nevyváznete živí. Až tam jsem pochopil, co to je mučení. Cokoli jsem si představoval, se tomu ani neblížilo," popisuje jeden z vězňů.

Jeden ze sta nejvlivnějších lidí na světě – známý jako muž před tankem (Tankman) – žije. Do stovky "nej" osobností ho jmenoval časopis Time v roce 1998 za odvahu, s níž se postavil koloně tanků během masakru na náměstí Nebeského klidu. Média a aktivisté žádají jeho propuštění z vězení. Nechtějí, aby skončil jako nedávno zesnulý nobelista Liou Siao-po.