migrační politika

Jako nikdo druhý ztělesňuje mladý lidovecký lídr a čerstvý vítěz nedělních předčasných voleb Sebastian Kurz touhu Rakušanů po "novém začátku". Očekává se, že vládu bude sestavovat s pravicově- populistickými svobodnými a téměř všichni evropští komentátoři, politologové, sociologové a experti na veřejné mínění jsou zajedno: Se skřípěním zubů konstatují, že se Rakousko výrazně posunulo doprava. Ne každý, kdo provozuje konzervativní politiku, si ale zaslouží označení "krajně pravicový populista" nebo dokonce "xenofob" či "rasista".

Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu ještě častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. Jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – skončí každoročně v Česku. Přinášíme osudy některých z nich.

Svět stále váhá postavit se "teroristické anticivilizaci" s plnou silou, uvedl ve všeobecné rozpravě Valného shromáždění OSN Miloš Zeman. Hlavními tématy jeho projevu byl podle očekávání boj proti mezinárodnímu terorismu a následky mocné migrační vlny z Asie a Afriky.

Jean-Claude Juncker ve zprávě o stavu společenství představil svou vizi budoucnosti Evropské unie. Jeho hlavní myšlenka rozšířit eurozónu a schengenský prostor ale připomíná spíš hororový scénář, případně naznačuje, že předseda Evropské komise žil v uplynulých letech zřejmě na úplně jiné planetě.

Evropský soudní dvůr ve středu v plném rozsahu zamítl žalobu, kterou Slovensko a Maďarsko napadly unijní systém přerozdělování žadatelů o azyl z Itálie a Řecka podle kvót. Podle soudu rozhodnutí o přerozdělení 120 tisíc uprchlíků nemuselo být přijato jednomyslně. Soud odmítl i další argumenty Bratislavy a Budapešti.

V souvislosti s africkými uprchlíky se stále opakuje, že by bohaté země měly pomáhat přímo v místě konfliktů a potírat především příčiny krize. Finanční pomoc prý Africe pomůže, posílí tamní ekonomiku a zabrání novým migračním vlnám. Pravda je, že černý kontinent je na tom bídně. V mnoha státech tam vládne teror, občanská válka, chudoba a nulová perspektiva. Navzdory tomu je ale naivní se domnívat, že se podaří vyřešit problémy krizemi zmítaného regionu prostřednictvím rozvojové pomoci.

Turecko přijímá uprchlíky a nepouští je dál do Evropy. Nedělá to samozřejmě zadarmo – na oplátku tečou do Ankary z Bruselu dlouhé peníze. Odhlédnuto od toho, zda je vůbec politicky správné, aby Evropská unie šla do holportu s autokratem typu Recepa Tayyipa Erdogana: Kde vlastně tyto miliardové částky konkrétně končí? A pomáhají opravdu tam, kde mají?

Pomůže i Čína se zvládáním uprchlické vlny z Blízkého východu? Anebo má dost vlastních starostí? A jak by se na to dívali sami Číňané, když v zemi kvůli omezení růstu populace fungovala přes 30 let politika jednoho dítěte? Na populární sociální síti WeiBo (čínská obdoba Facebooku) se konalo k tomuto tématu něco na způsob referenda – a Peking následně raději dal od uprchlíků ruce pryč.