Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu ještě častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. Jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – skončí každoročně v Česku. Přinášíme osudy některých z nich.

Jean-Claude Juncker ve zprávě o stavu společenství představil svou vizi budoucnosti Evropské unie. Jeho hlavní myšlenka rozšířit eurozónu a schengenský prostor ale připomíná spíš hororový scénář, případně naznačuje, že předseda Evropské komise žil v uplynulých letech zřejmě na úplně jiné planetě.

V souvislosti s africkými uprchlíky se stále opakuje, že by bohaté země měly pomáhat přímo v místě konfliktů a potírat především příčiny krize. Finanční pomoc prý Africe pomůže, posílí tamní ekonomiku a zabrání novým migračním vlnám. Pravda je, že černý kontinent je na tom bídně. V mnoha státech tam vládne teror, občanská válka, chudoba a nulová perspektiva. Navzdory tomu je ale naivní se domnívat, že se podaří vyřešit problémy krizemi zmítaného regionu prostřednictvím rozvojové pomoci.

Turecko přijímá uprchlíky a nepouští je dál do Evropy. Nedělá to samozřejmě zadarmo – na oplátku tečou do Ankary z Bruselu dlouhé peníze. Odhlédnuto od toho, zda je vůbec politicky správné, aby Evropská unie šla do holportu s autokratem typu Recepa Tayyipa Erdogana: Kde vlastně tyto miliardové částky konkrétně končí? A pomáhají opravdu tam, kde mají?

Pomůže i Čína se zvládáním uprchlické vlny z Blízkého východu? Anebo má dost vlastních starostí? A jak by se na to dívali sami Číňané, když v zemi kvůli omezení růstu populace fungovala přes 30 let politika jednoho dítěte? Na populární sociální síti WeiBo (čínská obdoba Facebooku) se konalo k tomuto tématu něco na způsob referenda – a Peking následně raději dal od uprchlíků ruce pryč.

Čím dál víc migrantů z Afriky míří do Itálie. Evropští vůdci přitom neřeší otázku, jak příval zastavit, ale kam s nimi (migranty). Další uprchlická krize je proto na spadnutí.

Je to opravdu zvláštní případ: osmadvacetiletý nadporučík německé armády Franco A. (posádkou ve Francii) se nechal zaregistrovat jako syrský uprchlík, aby mohl (s největší pravděpodobností) později spáchat teroristický útok. Vina za něj pak měla padnout na migranty, které důstojník jako pravicový radikál nenáviděl. Kdyby s takovým bizarním námětem přišel filmový scenárista, vyrazili by s ním asi všude dveře. A přesto je to pravda. Skandál hýbe Německem už několik dnů a stává se z něj politikum – především po naprosto nevhodné reakci ministryně obrany Ursuly von der Leyenové.

Kdyby záleželo na mně, dávno už bych podnikl něco proti zemím, které se staví proti kvótám na přijímání uprchlíků. V rozhovoru pro německý deník Die Welt to uvedl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který zároveň odmítá označovat všechny kritiky Evropské unie za populisty a jehož pohled na Donalda Trumpa se přece jen změnil k lepšímu.