Evropské země od svých hranic protiprávně vyhánějí uprchlíky, aniž by jim poskytly možnost požádat o azyl, tvrdí úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Konkrétní země ale nejmenoval.

Hranice jsou nadále potřeba, jen je musíme stavět na těch správných místech.

Příchod statisíců uprchlíků do Evropy v roce 2015 vyvolal řadu obav. Ze zvýšení z kriminality, z kulturních a náboženských rozdílů i z neschopnosti běženců najít si zaměstnání. Právě na pracovním trhu nakonec realita předčila očekávání, rozhodně ve dvou zemích, kam přišlo nejvíc běženců v přepočtu na počet obyvatel – v Německu a v Rakousku, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes.

Německá kapitánka Carola Racketeová navzdory tomu, že neměla povolení, zakotvila v italském přístavu s lodí plnou uprchlíků. Svým činem, ať už oprávněným nebo ne, rozdělila nejen italskou veřejnost, ale i celý svět.

Jednou do Evropy připlují desítky, nebo dokonce stovky milionů Afričanů a usadí se tady. Tahle vize může strašit nejen bázlivce a xenofoby. Nepatří pouze do světa fantasy.

Česko chystá program návratů migrantů. Jednotlivcům zaplatí desítky tisíc až sto tisíc korun za to, že odcestují zpátky do své vlasti. 

Dějištěm krvavých bitev o Evropu jsou španělské enklávy na severu Afriky. Afričané tam dobývají plot, který odděluje černý kontinent od Španělska, potažmo Evropské unie. A nemají holé ruce...

V kostce řečeno přinesl neformální salcburský summit Evropské unie dva výsledky: měsíc k dobru pro drhnoucí jednání o brexitu a snad jakýsi minizárodek možné odpovědi na otázku migrace.