lidská práva

Přestože žijeme v 21. století, ženy stále ještě dostávají zaplaceno za stejnou práci méně než muži.  A pokud se to bude dál vyvíjet stejně, jako v posledních deseti letech, smazat platové rozdíly potrvá 118 let. Platové rozdíly u mužů a žen přitom nejsou problémem nějakých méně rozvinutých zemí, který by se nás netýkal.  Česko je na tom dokonce hůř než Mongolsko nebo Thajsko. 

Vlajky s přeškrtnutými mešitami, které zavlály nad hlavou prezidenta Miloše Zemana na Albertově, jsou novodobou verzí nacistických hákových křížů. A česká hymna, kterou vládce Hradu zazpíval bok po boku s maniakálním islamofobem Martinem Konvičkou, neměla daleko od Deutschland, Deutschland über alles. Scházela jen výzva k pogromům. 

V Saúdské Arábii se popravuje jako na běžícím páse. A zvlášť letos se Saúdové úplně rozohnili. Od počátku roku stihli popravit přinejmenším 151 lidí – nejvíc za posledních 20 let. Jejich obvyklý roční průměr představuje podle Amnesty International kolem 90 poprav za rok. 

Až 50 tisíc Severokorejců poslala jejich vláda na práci do zahraničí, nejčastěji jako horníky či dělníky. Za jejich téměř otrockou práci inkasuje o daných zemí, mezi nimiž jsou údajně i některé evropské státy, miliardy dolarů. Podle speciálního zpravodaje OSN pro KLDR Marzukiho Darusmana tím KLDR řeší nedostatek deviz.

V Česku pořád ještě existují ghetta a co hůř, vyloučené chudinské lokality se rozrůstají a jejich obyvatel přibývá. V současné době v nich po republice žije na 115 tisíc lidí, jak vyplývá z analýzy ministerstva pro lidská práva. Místo řešení, které by situaci řešilo dlouhodobě, dokument navrhuje zase levnější byty a dávky. 

Zpochybňovat arménskou genocidu není zločin. Evropský soud pro lidská práva dal za pravdu tureckému politikovi Dogu Perincekovi a odmítl odvolání Amal Clooneyové. Prohlášením, že "arménská genocida je jedna velká mezinárodní lež" se Turek podle soudu nedopustil žádného zločinu. 

Mezinárodní cenu Václava Havla za lidská práva v pondělí získala ve Štrasburku dlouholetá bojovnice za lidská práva v Rusku Ljudmila Alexejevová. 

Když Egypt v rámci Arabského jara zažíval protesty proti dlouhé diktatuře Husního Mubaraka, neúčastnili se jich pouze muslimové, ale také mnozí křesťané. Jakmile se však k moci dostalo Muslimské bratrstvo, křesťanské nadšení pro revoluci vyprchalo – a nahradila ji podpora sekulárního generála Sísího, nynějšího vůdce Egypta. Polepšili si s novým režim?