Tam, kde měla navěky vládnout smrt, dnes bují divočina. Černobylská zóna se proměnila v nečekaný ráj zvířat a symbolem její síly se stali koně Převalského – poslední divocí koně na Zemi, kteří tu našli nový domov.

Prvňáčky z Kladrub nad Labem na Pardubicku sveze první školní den kočár tažený starokladrubskými koňmi.

Čtrnáct tažných koní předvádělo dnes lidem v brdských lesích šetrné vyvážení pokácených stromů z těžko dostupného lesního terénu. Vojenské lesy a statky (VLS) tak ukazovaly přírodě blízké hospodaření, které zavádějí, řekl ČTK ředitel divize VLS Hořovice David Novotný. Soutěžní trať vedla posádkovým cvičištěm Jince, které se mimořádně otevřelo veřejnosti.

Římské zastupitelstvo schválilo zákaz provozu kočárů a bryček v ulicích italské metropole. Koňské povozy známé pod názvem "botticelle" jsou určené převážně turistům a křižovaly hlavně centrum města. Napříště už budou smět jezdit jen v některých římských parcích.

Britská královna jezdila na koni v čele vojenských přehlídek do osmdesáti let, první československý prezident to zvládl do třiaosmdesáti. Dusot kopyt jejich koní budil respekt.

Stačí drobnost a všechny odhady, prognózy, výhledy a předpovědi si můžeme strčit za klobouk. Pandemie koronaviru toho je jasným příkladem, stejně jako třeba pád Berlínské zdi. A podobných příkladů bychom v minulosti našli víc.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk měl rád svou ženu, literaturu, filozofii, písničku Ach synku, synku, švestkové knedlíky s mákem... a koně. Jeho vůbec neoblíbenějším byl Hektor, který dostal i neoficiální přízvisko "prezidentský kůň".

Se zebrou je prostě potíž. Vypadá jako legračně počmáraný kůň, podobně jako kůň běhá a patří s ním do jedné skupiny. Tak proč se na ní také nedá jezdit?