Japonsko

V červnu 1963 se na první místo americké hitparády poprvé dostala píseň nazpívaná interpretem z Asie, navíc v neevropském jazyce. Melancholický slaďák Sukiyaki se na čele žebříčku Billboard Hot 100 udržel tři týdny. Nahrávky se celosvětově prodalo přes 13 milionů nosičů, což z ní činí jeden z nejprodávanějších singlů vůbec.

V době své největší slávy býval stejně populární jako Charlie Chaplin či Douglas Fairbanks, dostával stejně vysoké gáže a dámy po něm šílely. Dnes je ovšem už téměř zapomenut.

Jaký pocit asi zažívá člověk, který přežil jednu z největších lodních katastrof všech dob – a namísto radosti svého okolí zažívá až do smrti jen urážky, pohrdání a ponižování?

Rádi byste do práce jezdili na kole, ale bojíte se, že vám ho někdo před domem ukradne? S řešením přišli japonští inženýři z Tokijské univerzity - vyrobili nafukovací elektrokolo, které jednoduše po použití vyfouknete a sbalíte do batohu. 

Do světa chrlí tu nejmodernější technologii, přesto se odmítají vzdát závislosti na papíru. Bez papírové vizitky jako by v Japonsku člověk ani nebyl, nakupovat chodí i mladá generace stále nejraději s naditou peněženkou a světem dávno opuštěný fax zde stále patří mezi standardní výbavu kanceláře. Japonsko papír prostě miluje a odmítá se ho vzdát.

Do čtyřicátých let neznámý, nehostinný japonský ostrov Iwodžima se stal na přelomu února a března 1945 dějištěm jedné z nejkrvavější bitvy v Tichomoří. A symbolem úspěchu americké námořní pěchoty. 

Malé zapadlé nádraží japonském městě Kinokawa, v jehož okolí se pohybuje víc toulavých koček než cestujících, zachránil místní majitel malého obchůdku. Respektive jeho kočka Tama, která byla oficiálně jmenovaná přednostou stanice... Prakticky ze dne na den se z ní stala celebrita, za kterou jezdili turisté z celé země. 

Vlastní domovina jméno architekta Jana Letzela téměř nezná, ve světě je však proslulý dostatečně. Zvláště v Japonsku. Kdo jednou spatřil fotografii zkázy japonské Hirošimy po výbuchu atomové bomby, nezapomene na torzo jediné stojící budovy. Je dílem právě Jana Letzela.