Francie

Bod zlomu ve vztahu francouzské pravice k Národní frontě. I tak by se dala popsat klíčová politická událost před druhým kolem prezidentských voleb, kdy neúspěšný kandidát Nicolas Dupont-Aignan vyhlásil otevřenou podporu Marine Le Penové výměnou za příslib premiérského křesla. Hrdý gaullista, jehož v prvním kole podpořilo bezmála pět procent voličů, se tak stal zatím nejvýznamnější figurou tradiční pravice ve Francii, která spojila svůj osud s vítězstvím kandidátky označované za extremistickou.

Po úspěchu v prvním kole teď nikdo příliš nepochybuje o tom, že se příštím francouzským prezidentem stane Emmanuel Macron. Jenže k vítězství nad Marine Le Penovou potřebuje také podporu levicových voličů, kterým však příliš nevoní. Vnímají ho jako představitele tradiční politiky, který se bude snažit udržet dosavadní stav.

Jeho život je vážná hudba a farmaření. Jenže odchod Velké Británie bude pro obě oblasti znamenat katastrofu. Alespoň tak vnímá nadcházející brexit Sir John Eliot Gardiner. Milovník Claudia Monteverdiho se obává, kolik cizinců z jeho sboru bude moci pokračovat ve své práci na ostrově. Starosti mu přidělává i farmaření, protože deregulovaný britský trh můžou zcela pohltit geneticky upravené plodiny ze Spojených států. 

Zkušenost ukazuje, že radikální názory jsou společensky přece jen o něco přijatelnější, pokud je nevyslovují muži. Jsou to totiž právě ženy, kdo je svým typickým způsobem dokáže lépe prezentovat a zprostředkovat. Od něžného pohlaví to voliči zkrátka berou jinak. Smutné je, že toho v poslední době hojně - a úspěšně - využívají evropští populisté.

Emmanuel Macron, podle všeho příští prezident Francie, má velké plány s Evropou. Pokud na ně Němci kývnou, není nač se těšit.

Francouzská média popisují porážku velkých stran v prvním kole francouzských prezidentských voleb jako politické zemětřesení nebo malou revoluci. Postup centristy Emmanuela Macrona do závěrečného duelu s nacionalistkou Marine Le Penovou z prvního místa, vidí jako výsledek, kterým dali voliči najevo, že mají současné politiky plné zuby. 

Francouzi přece jen volili protestně, rozhodli se pro změnu. Větší naději však vidí v centristickém kandidátovi Emmanuelu Macronovi, který jen těsně předstihl svou krajně pravicovou soupeřku Marine Le Penovou. 

Francie se utápí v nejistotě. Nejenže není jasné, kdo se stane příští hlavou státu, jisté není ani to, kteří dva kandidáti se o nejvyšší francouzskou ústavní pozici vůbec utkají. Původní favorité, Marine Le Penová z Národní fronty a Emmanuel Macron z hnutí Kupředu! (En Marche!), těsně před hlasováním ztrácí půdu pod nohama. Do hry se naopak vrací starý známý, bývalý premiér François Fillon, a na extrémní levici nečekaně vyrostl Jean-Luc Mélenchon.