Arménie

Vlnu protestů vyvolala v Arménii dohoda s Ázerbájdžánem o neútočení v oblasti Náhorního Karabachu. V pondělí večer se v centru Jerevanu sešlo několik tisíc protestujících, kteří následně vnikli do budovy parlamentu a úřadu vlády, který zpustošili. Vyžadovali okamžité zrušení dohody, premiéra Nikola Pašinjana označili za zrádce a vyzývali jej k přímé konfrontaci.

Myšlenka vytvořit pod domem obří labyrint začala nevinně - Tosja Garibjanová po svém manželovi chtěla vykopat sklep, aby měla kde skladovat brambory. Muž však vzal krumpáč a dalších více než 23 let téměř nevyšel z podzemí. Jen s ručními nástroji vyhloubil síť sklepení a tunelů o rozloze téměř 300 metrů čtverečních. 

Poklidná revoluce v Arménii připravila o moc premiéra a exprezidenta Serže Sargsjana, který chtěl vládnout neomezeně. Rusko vše sledovalo zpovzdálí. O svůj vliv v zakavkazské republice nepřijde.

Na rozdíl od "barevné nákazy" na Ukrajině a v Kyrgyzstánu nechávají aktuální změny v Arménii Kreml v klidu. Přitom Jerevan patří mezi hlavní ruské obchodní i vojenské spojence. Několikadenní protesty v zemi už donutily rezignovat premiéra, a očekává se liberalizace poměrů, které podle demonstrantů směřovaly k totalitě. Na probíhající změnu režimu reagoval mluvčí ruského prezidenta prohlášením, že "vše, co se děje v Jerevanu, jsou vnitřní záležitosti našich arménských přátel, partnerů a spojenců".

O azyl v Česku v loňském roce požádalo 1450 cizinců, což bylo o 27 méně než v roce 2016. Nejčastěji chtěli azyl získat občané Ukrajiny, kteří podali 435 žádostí. Následovali občané Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu, kteří podali mezi 127 a 129 žádostmi. Vyplývá to z aktuálních statistik, které v pátek zveřejnil odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra.

Frajeři s kulomety. Se zbraněmi se obchoduje stejným způsobem jako před čtyřiceti lety. Do netransparentních dodávek je zapletena Praha i Bratislava.

Čeští poslanci odsoudili masakr Arménů, ale také nacistické masakry, což silně popudilo Ankaru. Český parlament v úterní rezoluci totiž výslovně zmínil arménskou genocidu, čím ji de facto uznal. Turecko se přitom dlouhodobě brání tomuto označení. 

Náš bratr ve zbrani nám vrazil dýku do zad, psala už loni turecká média, když německý Spolkový sněm schválil rezoluci označující masakr Arménů Osmanskou říší za genocidu. To ovšem nebyla narážka na nynější společné členství v NATO, ale na první světovou válku, kdy císař a sultán byli spojenci. Přitom to mezi nimi už tehdy pořádně zaskřípalo, a kdyby válka bývala dřív neskončila, neváhali by po sobě střílet.